Paradoxy náboženských tezí
Velmi těžko jsou rozumem pochopitelné náboženské teze. Absolutistické Boží vlastnosti a náboženská dogmata totiž mnohdy doslova postaví význam těchto tezí na hlavu. Uvedu příklady:
Jidáš je vnímán jako vzor zrádce. Ale ono tak přece vůbec není! Ježíš věděl, že bude trpět, věděl, že bude ukřižován, věděl, že třetí den vstane z mrtvých. A přesně tak věděl, že ho Jidáš zradí. Jidáš to tedy měl předurčeno. Stejně jako ve faraónově boji s Mojžíšem neměl faraon šanci, protože Bůh zatvrzoval jeho srdce, tak stejně tak byl nahranej Jidáš. Jako Ježíšovým úkolem bylo trpět na kříži, Jidášovým úkolem bylo zradit. Co by se stalo, kdyby nezradil? Ježíš by netrpěl na kříži, a celý Bohem naplánovaný život Ježíše by nedošel požadovaného účinku. To je stejné, jako kdybychom o herci, který hraje zrádce, tvrdili že je zrádce skutečně. Jidáš ale na tom byl hůř. Lidé věřili, že je to skutečné, nevěděli, že je to jen hra, že Jidáš musí roli splnit. Zradou na Kristovi Jidáš splnil svoji úlohu a naplnil Bohem předepsaný Ježíšův pozemský osud. Velmi přesně toto charakterizuje jedna ze závěrečných scén ve filmu Poslední pokušení Ježíše Krista, kde Jidáš vyčítá Kristovi: "My jsme svůj úkol splnili, ale co jsi dělal ty??..." (jednalo se o to, že v tomto filmu Ježíš se nechal z kříže odvést ďáblem v andělském rouše a na kříži nezemřel).
Také zcela přesně popisuje tuto problematiku v doslovu ke
svému vynikajícímu Evangeliu podle Jidáše
polský spisovatel Henryk Panas. Dovolím si zde
ocitovat ve svém vlastním překladu ze slovenštiny:
"Když jsem se před více než 40 lety chystal napsat toto
dílo, neměl jsem ještě vykrystalizovanou koncepci Jidášovy
postavy a jeho úlohy kromě jediného: nevyloučil jsem jeho
zradu, ale vyloučil jsem jeho vinu. Jestliže totiž Jidášovi
určila tuto úlohu Prozřetelnost a jestli Ježíš, věda o tom,
dopustil její naplnění a nehleděl na věčnou hanbu
vykonavatele a nelitoval ho, kde je potom vina tohoto nešťastníka?
Nebyl on spíš obětí Božského rozhodnutí a někým, kdo se
bezprostředně přičinil o Ježíšovo mučednictví, a tedy
také o vykoupení celého lidstva od prvotního hříchu, čímž
tomuto lidstvu udělal obrovskou službu?"
Jako největší důkaz Boží lásky se udává to, že
"obětoval svého jediného syna, aby mohl obnovit
smlouvu s lidstvem a umožnil mu vykoupit hříchy."
Ale - jaká je to oběť? Podle katolíků byl Ježíš Bůh, a
to tedy Bůh obětoval sobě sám sebe? Podle Svědků Jehovových
to byl člověk. Tam je to pochopitelnější. V každém případě
ale Bůh věděl, že Ježíš jakoby zemře a bude za tři dny
jakoby vzkříšen a vzat na nebesa. Tak jaká je to oběť? Vždyť
za tři dny už Ježíš zase žil. A podle Bible je pro Boha
1000 let jako jeden den, takže měl Ježíše živého už za třičtvrtě
vteřiny :-) Ale dost legrace. Horší to bylo s nemluvňaty,
které pobil Herodes. To byly skutečné oběti, neboť Bůh věděl,
co se stane a klidně nechal Heroda vraždit. Pouze Josefa s Marií
varoval, a ti s Ježíšem utekli do Egypta. Ostatní děti
Herodovi ponechal. Povražděná nemluvňata už Bůh narozdíl
od Ježíše nevzkřísil. Takže skutečnou oběť přinesly tisíce
nešťastných rodičů, ale ne Bůh. Ten měl svého Ježíše
po jeho "smrti" za pár okamžiků zpátky a navíc si
ho vzal k sobě na nebesa. A ještě jedna skutečná oběť byla.
Jidáš Iškariotský. Ale o tom jsem psal již výše.. A
nakonec Bůh je všemohoucí a může mít synů, kolik chce....
:-)
Poslední pokušení Ježíše Krista
Velice doporučuji shlédnout výše zmíněný film Martina Scorseseho Poslední pokušení Ježíše Krista. Tohoto filmu se církev bojí jako čert kříže. Také se pokusila dosáhnout zákazu uvedení tohoto filmu v televizi. Ježíš z tohoto filmu je totiž opravdový Ježíš - Ježíš skutečně věřící, Ježíš lidský. Není to naprogramovaný stroj, jak nám ho předkládají evangelia. Film je dlouhý, trvá dvě a půl hodiny. Ale je potřeba se odpoutat od všeho světského, film si pustit a vžít se do světa oddaně věřícího, pravdu a cestu hledajícího, pochybujícího - a také chybujícího - Ježíše Krista. Ježíše, který je mi daleko bližší, kterého je možno pochopit, cítit s ním a fandit mu.