O katolické církvi
Katolická církev existuje již skoro tisíc let. Pokud se bere její historie od počátků křesťanské církve, tak existuje již skoro dva tisíce let. Ve svých bohatých dějinách udělala jistě mnoho dobrého, ale také mnoho zlého. To zlé je tak otřesné, že se mi dere na mozek myšlenka, jak je možné, ža takováto organizace ještě existuje a pokud ano, že její představitelé si nesypou popel na hlavu a neprosí o odpuštění zločinů své církve. Naopak - jsou opět čím dál agresívnější, chtějí restituce, staví se do role ublížených a potlačovaných dobráků. Je mi divné, že jim nikdo konečně neřekne, aby si místo restitučních požadavků vzali knihy dějin a začali studovat svoje zločiny. A pak smí přijít - ne žádat o majetek - ale hezky pokorně prosit za vzetí na milost. Katolická církev je organizace, která má na svědomí ty nejhorší zločiny v dějinách Evropy v našem letopočtu. Ale je vůbec možné, aby tyto zločiny přiznala? Copak je možné, aby organizace, která se honosí podporou Boha, a její papežové, kteří se prohlašovali za zástupce Boha na zemi, prováděli těžké zločiny? Z toho by totiž vyplývalo, že Bůh tyto zločiny schvaloval, nebo dokonce nařizoval - mezi námi, pokud církev pořádala křižáckou výpravu, prohlašovala, že si to žádá Bůh. Přiznáním těchto zločinů by totiž církev musela také přiznat buď že má na svědomí tyto zločiny Bůh, anebo, že církev nemá žádné sepětí s Bohem a Boží vůlí se pouze oháněla a blufovala. Anebo, a to je nejpravděpodobnější, že katolický Bůh neexistuje. To by totiž vysvětlovalo vše. No vůbec církvi její postavení nezávidím. Pěkně si zadělala na své pověsti. Teď by měla buď přiznat, že Bůh je zločinný, anebo že její existence nemá opodstatnění. Těžké, že? Kam až to ten Bůh nechal dojít?
Pavel Rychetský si dovolil o kardinálu Vlkovi říci, že některé jeho postupy připomínají komunistické manýry. Jednalo se o to, že v komisi, která má zkoumat postavení státu a církve a požadavky na navracení majetku církvi, měl být také člen KSČM. Pan kardinál odmítl účast v této komisi, pokud tam komunistický poslanec bude a pan Rychetský se takto rozpovídal. To si ale dal. I já jsem se rozčílil nad jeho nevědomostí a zcela chápu následnou reakci katolické církve, že se má za tento svůj výrok pan Rychetský omluvit. Moje stanovisko k tomuto problému si přečtěte až po následujícím článku z deníku PRÁVO, který jsem si dovolil zde bez svolení autora, ale doufám, že bez jeho zloby, ocitovat:
Církvi by víc slušela
pokora
článek Daniela Kummermanna z deníku
PRÁVO z 10.2.1999
Místopředseda vlády Pavel Rychetský to pěkně schytal,
že si dovolil dotknout se - jakkoli lehce - katolické církve a
jejího nejvyššího místního představitele kardinála
Miloslava Vlka. Kritici ostrými slovy požadují, aby se omluvil,
že některé kardinálovy postupy vzdáleně přirovnal ke
komunistickým.
Ponechme stranou původní meritum sporu, v němž si církev
vskutku osobuje nároky, jež jí vzhledem k jejímu vlivu v
sekulární společnosti ani nepříslušejí, ani nezískávají
potřebný respekt. Podstatnější je podrážděný, agresivní
tón, který se vůbec nehodí do období, v němž římská církev
teprve začíná důkladnou inventuru a úklid vlastního svědomí
- po bezmála dvou tisíciletích hromadění hříchů a zločinů.
Čímž rozhodně neříkám, že církev za staletí své
historie neučinila také hodně pozitivního. Učinila, a její
přínos budiž oceněn.
Avšak - v pohledu na druhou misku vah - nelze nepřipomenout třeba
nedávno publikovanou apologezi katolického historika, který sčítal
a průměroval, aby nakonec vystoupil s uklidňující informací,
že těch mrtvých v rámci inkvizičního řádění zas ani
tolik nebylo. Rozpočte-li se to prý na celé období jejího
trvání, byl to ročně takřka pakatel.
Opravdu je podobná argumentace přípustná od instituce, která
si do štítu vetkla desatero s jeho "nezabiješ"? A především:
opravdu si pak katolická církev stojí z hlediska mravního tak
diametrálně výš, než kde je nynější komunistické lavírování
kolem minulosti?
Díky osvícenému vlivu současného papeže Jana Pavla II. již
církev přiznala jistou nepřímou vinu za holocaust i za pronásledování
Židů v Evropě. Stále ještě je to však pouze první malý
krůček na velmi dlouhé cestě, na níž mimo jiné čeká
zaujmout postoj ke statisícům obětí pogromů, které přímo
či nepřímo vyvolala. Stejně stojí před zhodnocením křížových
výprav, pro něž snad již ani nejzdatnější demagog nenajde
přijatelné "křesťanské" vysvětlení: nesčetné
miliony mrtvých stály náboženské války vyvolané tím, že
si někteří jiní křesťané dovolili prohlásit papežský
princip absolutní neomylnosti vládnoucího lidského jedince za
bezbožný a dali Římu vale. A když už jsme u této věci, právě
na ideologii založený princip absolutní neomylnosti vnesla do
evropské kultury katolická církev dávno předtím, než jej
uplatnili komunisté.
Římskokatolická církev se nyní tak či onak vypořádává s
vlastní složitou minulostí. Avšak při tempu, jímž to činí,
a při všem, co ji při tomto vypořádávání ještě čeká učinit,
jí nějaké ostré a mravně ukřivděné tóny budou příslušet
tak koncem příštího století.
Zatím bych proto byl spíš pro velikou kajícnost, umírněnost
a pokoru.
A ještě jedna citace k tomuto tématu ze stejného deníku a dne, tentokrát z pera pana Pavla Vernera: "...Zatímco Pán Jéžíš Kristus k pohoršení spravedlivých se spoustou hříšníků svobodně jedl a pil, a tak jim otvíral obecenství s Bohem, (Mat 9, 10n, 11,12), jeho zástupce v zemi české Vlk má strach utkat se při kafi a chlebíčkách s jediným samotinkým komunistou Matulkou, a vzdává se tak svobody diskuse, v minulém režimu pro církev tolik nepředstavitelné."
A já dodávám, že panu kardinálovi asi nezáleží na spasení komunisty Matulky.
Zmínil jsem se o tom, že chápu ostrý protest pana kardinála a dalších hodnostářů katolické církve nad výrokem pana Rychetského. I já se k nim připojuji a spolu s nimi křičím: "Nepleťte si, pane Rychetský, učitele a žáka! Prostudujte si dějiny! Nebyli to komunisté, kdo učili katolickou církev, ale opak je pravdou! Od katolické církve převzali komunisté ty nejpropracovanější postupy! Kdo učil komunisty posílat lidi do vyhnanství, zabavovat majetky, vyznávat pouze jednu ideologii, kdo je učil prodávat odpustky a jak pěkně od inkvizice odkoukali svoje politické procesy! Od koho převzali myšlenku práva útrpného a neomylnosti té jediné správné ideologie? Od církve! Takže, pane Rychetský, opravte si svoje dějepisné znalosti, omluvte se a uveďte vše na správnou míru!"
Tak, Pavle, posyp si hlavu popelem a omluv se. A příště si dávej pozor na to, co říkáš.
Předchozí řádky jsem napsal z hlediska toho, kdo čeká od církve poctivé jednání a soulad slov s činy. Z hlediska toho, komu vadí, že církev zneužívá Bibli a Ježíše Krista ke své existenci. Podíváme-li se však na dnešní lidstvo a jeho způsoby žití, církev pochopíme. Ono chovat se podle zásad Ježíše Krista by bylo dobré a správné, ale ono to církvi vychází i bez toho. Tak proč by se snažila a znepříjemňovala sobě i svým hodnostářům život, když to jde i bez toho? Vždyť církvi věří a podporuje ji stamilióny lidí a nevadí jim příkrý nesoulad slov s činy. Církev se prostě chová tak, jak jí to její ovečky umožňují. A tak jako např. politici, i církev žije podle toho, jak jí to věřící umožní. Mne by přesvědčila svými minulými i současnými činy jen o tom, že Bůh neexistuje, anebo je mu všechno jedno. Ale pokud jí věří spousta lidí, nemá důvod měnit své zvyky a chování. Chová se zcela logicky a účelově, protože jí to vychází. A proto ji chápu a obdivuji její schopnost ovládat při svém způsobu organizace a praktických činů tolik lidí. Byla by hloupá, kdy se chovala asketicky a přísně podle Krista, když ji k tomu nikdo nenutí. Ale takto ji lze chápat pouze tehdy, bereme-li ji jako nějakou politickou stranu, která má Boha pouze pro svoje záměry a nesnaží se sama podle něj chovat. Pokud ji bereme jako normální světskou organizaci, která využívá či zneužívá víry ve svůj prospěch. Jde to, proč tedy ne? Jen doufám, že se věci opět nezvrhnou do praktik Svatého oficia.