Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastným prostorem budoucí Galaxie byla tma. Ale nad vodami vznášel se Bůh a koukal, jak se mu to povedlo.
Ale cítil se sám.
"Stvořím si pomocníky, duchovní bytosti, kteří mně budou pomáhat!" A stvořil mnoho andělů a hned mu bylo veseleji u srdce. Jenže něco mu pořád chybělo.
A řekl:
"Budiž světlo!" A světlo nebylo.
"Co je, co se děje", rozčilil se
Bůh a rozhlížel se kolem. Přesto, že nebylo světlo, viděl, že světlo není.
"Nezadal jsi parametry!" ozval se
jakýsi hlas.
"Ty nevíš, co je světlo? Kdo jsi, že jsi tak hloupý?" posměšně se zeptal Bůh.
"Já jsem ty a ty jsi já! Jsem
Duch Svatý!" ozval se hlas a Bůh zkoprněl.
"Co si pod tím mám představit?" Jiný hlásek odpověděl:
"No přece Svatou Trojici, Otče!"
"A co jsi zase ty?" rozčilil
se Bůh Svatým Hněvem.
"Já jsem ty a ty jsi já, jsem Logos, slovo, a jsem s tebou od počátku dnů. Časem se stanu tvým Synem. Tvoříme dohromady Svatou Trojici. Jsme tři a současně jeden a všichni stejné podstaty. Podobně jako bude časem litrapůl piva v PET láhvi. Taky to bude jedno pivo a současně tři piva a všechny budou stejné podstaty!" Bůh
se zamyslel, až se z něj začalo kouřit.
"Je to na mne moc těžké," připustil, "a to jsem vševědoucí!"
"Nevadí, však on to nechápe skoro nikdo. A kdo si myslí, že to chápe, stejně to nechápe", uzavřel celkem
neplodnou diskusi Duch Svatý a díval se na svoji třetinu,
zvanou Bůh, s nejvyšším očekáváním.
"Co na mne tak
čumíš?!" vyjel popuzeně Bůh.
"Čekám na parametry
entity 'Světlo' " odpověděl trpělivě Duch Svatý.
"Jaké světlo?? Jo aha, no dobře. Když jsi tak nechápavý,
přestože jsi já a já jsem ty a my jsme já a já jsme my...."
zamotal se do toho poněkud Bůh, "řeknu ti to: Světlo je
elektromagnetické vlnění o vlnové délce zhruba 350-700
nanometrů. A nechtěj po mně definici nanometru, nebo z tebe udělám
sekanou" dodal výhružně Bůh. Neuvědomil si, že sekaná
ještě není vynalezena. Ale výhrůžka zřejmě zapůsobila.
Než to stačil doříci, bylo světlo. I viděl Bůh, že světlo
je dobré. Zářilo odevšad a vyplňovalo veškerý prázdný
prostor.
"Tak co to bylo předtím, jak tomu budeme říkat?"
otázal se Bůh.
"Tma!" odpověděla sborem celá
trojice. A oddělil tedy Bůh světlo od tmy a světlo nazval
dnem a tmu nocí. A byl večer a Bůh zhasl světlo a bylo jitro a
Bůh rozsvítil, den první.
"Co budeme dělat dnes", zamyslel se Bůh a řekl: "Učiňme vzduch a dejme ho mezi zemi a vesmír a to nad ním nazvěme klenbou nebeskou! A kdo by se chtěl zase blbě ptát, co je vzduch, tak to je směs molekul dusíku a kyslíku, s trochou kysličníku uhličitého...." a Bůh přesně vysvětlil složení atmosféry. A stal se vzduch a oddělil vody a nebe. A byl večer a Bůh zhasnul světlo a bylo jitro a Bůh rozsvítil, den druhý.
"Proč jsme pořád tak zmáčení," hartusil Bůh,
"vypadáme jak vodníci a všichni se nás leknou!" a díval
se na svoje zbylé dvě třetiny, ze kterých crčely čůrky
vody.
"Jak všichni, vždyť tu kromě andělů a nás nikdo není!" oponovaly
třetiny.
"Ticho!" zahřměl Bůh. Něco ho napadlo:
"Nahromaďte se vody pod nebem a učiňte souš!"
Tentokrát dotazy nepadaly a souš tu byla vcukuletu. Souš
nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. A viděl, že
to bylo dobré a spokojeně zamručel. I řekl Bůh:
"Zazelenej
se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, ovocným
stromovím rozmanitého druhu, ať je sranda!" Po celkem
rychlé výměně názorů s Duchem Svatým, který vyžadoval upřesnění
některých drobností a měl určité výhrady ke konopí, tabáku
a makovicím, vydala země zeleň. I viděl Bůh, že to je dobré.
Byl večer a Bůh zhasl světlo a bylo jitro a Bůh rozsvítil,
den třetí.
"Jsem nějaký mrzutý. Proč se mám pořád starat o to,
abych večer zhasínal a ráno rozsvěcoval?" otázal se sám
sebe a jal se řešit problém.
"Šéfe, co kdybychom to
roztočili?" otázal se Slovo.
"Nejdřív práce, potom
zábava" vyjel ostře Bůh.
"Vždyť se to týká práce,"
uraženě se odvrátilo Slovo. "Podívej se. Všechny tvoje
problémy způsobuje ten difúzní zdroj světla, který jsi
vytvořil hned první den."
"Chceš snad tvrdit, že
jsem vytvořil něco problémového?" zvýšil hlas Bůh.
"To ani nezkoušej, nebo uvidíš".
"No to bych si
nikdy nedovolil. Světlo je velmi dobré a skutečně se ti
povedlo. Ještě jsem neviděl lepšího světla!" prohlásilo
Slovo a oddaně se podívalo na Boha. Samo pro sebe si dodalo "protože
tady taky jiný světlo není."
"Tak se mi líbíš,
Synu" pochválil si Bůh svoji třetinu. "Smíš pokračovat."
"To světlo, co je tak dobré a tak se ti povedlo, že lepšího
jinde nenajdeš, bys mohl soustředit do jednoho velikého kulového
zdroje, zhruba 110x většího, než je země. Ze země udělej
taky kouli a roztoč jí jako čamrdu, a když se otočí jednou
za den, bude se sám střídat den s nocí a ty se zbavíš mnoha
starostí."
I učinil Bůh Slunce a viděl, že to bylo dobré.
A protože se mu zalíbil kulový stav těles, celý zbytek dne
si hrál s koulemi. Dělal větší a menší, rozeséval je v
Galaxii, soustředil do Mléčné dráhy, vymodeloval Jupitera a
planety a Měsíc a přestal, až když se Duch Svatý vzbouřil,
že už toho má dost a že jde odpočívat. Bůh ho ovšem přinutil
ještě všechna ta nebeská tělesa roztočit a rozpohybovat, až
se všechno točilo. I točilo se a obíhalo na nebeské klenbě
miryády hvězd a hvězdiček, planety, měsíc a Slunce. A
Slunce zapadalo, byl večer, Bůh už nemusel zhasínat, a bylo
jitro a Slunce vyšlo, den čtvrtý, a Bůh nemusel rozsvěcovat.
"Tak, a teď stvoříme tu havěť," zasnil se Bůh. "Dáme jim paznehty a chapadla a choboty a čumáky a drápy a přísavky. A křídla a blány a nosorohy. To se bude Kretén divit!" A hned to začalo: ve vodě se rozmohlo spousta různých potvor , ve vzduchu létaly prapodivné příšerky a všechno to různě řvalo. Unavena usedla Svatá Trojice a spokojeně se zahleděla na své dílo. A byl večer a bylo jitro, den pátý.
"Pane, a co dobytek? A šelmy a jiné suchozemské
potvory?" zeptalo se Slovo.
"To je spěchu, zrovna jsem
chtěl začít," ožil Bůh a vyvrhl na svět suchozemské
živočišstvo. Viděl, že to bylo dobré. Ale pořád mu něco
chybělo. I řekl Bůh:
"Učiňme člověka, aby byl naším
obrazem, podle podobenství našeho!" Slovo se ušklíblo:
"Co to bude za tvora - kokon neurčitého tvaru!" Bůh
se naštval.
"Hele, Slovo, nech si ty blbý narážkyano!?"
A začal se měnit. Slovo zíralo čím dál více. Bůh se proměňoval
v roztodivné tvary, až se nakonec zastavil v podobě urostlého
muže.
"Tak takhle bude vypadat člověk."
Logos se najednou také chtěl změnit v člověka, ale něco ho předešlo. Zjistil, že se také proměňuje v člověka a to sám od sebe.
Až po chvíli zjistil, že ho takto proměnil Bůh.
"Proč jsi mi změnil podobu z kokonu na člověka, ó Bože?" zeptalo se Slovo.
"Protože ty se staneš vzorem pro ženu. Já jsem muž, ty představuješ ženu."
"A proč tvoříš dva lidi?" Ptalo se Slovo. Bůh odpověděl, že je to složité, souvisí to se sexuálním rozmnožováním a takzvaným
cross-overem genofondu chromozomů, následkem čehož budou lidé různých podob.
"Naše podoby jsou jen hrubé vzory. Výška, i tvary lidí budou rozmanité,
aby to bylo na Zemi pestré," upřesnil.
Jenže Bůh si kriticky změřil vzor ženy, kterou představovalo Slovo. Byla skoro jak muž.
"No fuj," odplivl si Bůh, "to musíme zlepšit, rozhodl jsem se, že žena bude to nejkrásnější, co jsem kdy
učinil!"
Se záhadným úsměvem začal ženu tvarovat. Udělal nádherná
ňadra s dvěma velkými bradavkami, zúžil pas, vyhladil nohy a zmenšil
chodidla a dlaně. Celá Trojice byla nadmíru vzrušena. Slovo
dokonale oněmělo, dívalo se na sebe s obrovským zalíbením.
Když Bůh začal tvarovat přirození, nikdo z Trojice ani nedýchal.
Ale najednou Slovo začalo dýchat až příliš silně, když Stvořitelovy
prsty pomalu a pečlivě dokončovaly klitoris.
"Tak, teď je to krásné. Takové ženy budou roznášet radost a krásu!"
Bůh si zálibně prohlížel ženu a několikrát se zakabonil. Přece jen našel jakési drobnosti, které mohl udělat lépe. Ale již byl unaven, tak si řekl:
"Ale co, to se domaluje!" a šel si odpočinout.
Duch Svatý začal tvořit podle vzorů různé jedince obou pohlaví, aby lidé mohli zaplnit zemi.
A Bůh si odpočinul a shlédl výsledky Svatodušní práce. Spokojeně řekl:
"Ploďte a množte se a zaplňte Zemi! Budete mít za pokrm veškeré rostliny a plody stromů, které vám budou chutnat. Budete vládnout nad všemi živočichy, rybami, plazy i létavci a vůbec vším," popřál jim
Bůh a lidé se šťastně usmáli a hned ho začali poslouchat. A začali se plodit a líbilo se jim to a začali zalidňovat zemi.
A byl večer a bylo jitro,
den šestý.
Sedmý den Bůh posvětil a odpočíval. Ale nebylo mu dáno, aby ten den měl klidný.
Uslyšel silný hlas:
"Starej to udělal docela blbě, to já bych to zvládl líp!" Bůh jako vševědoucí poznal, že jeden z jeho andělů jménem Jahve, který mu nejvíce pomáhal v podružných věcech tvoření,
si ho dovolil kritizovat. Zavolal si ho a uhodil na něj:
"Jak jsi to myslel, Jahve, že bys to udělal líp?"
"Udělal bych to líp. Ty jsi vládce na baterky," výsměšně nadhodil Jahve. "To já bych vládl tak, aby byl řád a ne anarchie. Lidé se nesmí bezstarostně veselit, ale musí mít ke svému Stvořiteli úctu!"
Bůh se zamyslel. A protože to byl dobrý Bůh, řekl si, že to se teprve pozná.
"Dobře, nebudu se s tebou hádat. Zkus si to, a za pár tisíců let si to zrekapitulujeme. Zaber si kus země, nejlépe tam u řeky Eufratu a ukaž se."
Jahve byl velice překvapen, že nejenže nebyl ztrestán, ale byl mu dán i kus země na jeho pokus. Na chvíli ztratil sebevědomí, ale opravdu jen na chvíli. Pak si vybral své nejvěrnější anděly,
kteří se po jeho boku také postavili proti Bohu, a odešel na Střední východ tvořit podle sebe. Bůh s údivem poznal, že s Jahvem odešlo i Slovo a Duch Svatý. A tak se z Trojice stal zase jen jednoduchým, srozumitelným, úžasným
Bohem.
Tento příběh zatím není dokončen. Na pokračování se pracuje.
Zpět na Biblické příběhy
Zpět na houm