V Mladé Frontě DNES vyšlo 22.července několik zpráv, které charakterizují náboženské problémy, cloumající světem. Vynechám zprávy z izraelsko-hizballáhské fronty, které popisují konflikt mezi islámem a judaismem, potažmo mezi islámem a civilizací a přiblížím vám tři jiné zprávy, ve kterých hraje náboženství rozhodující roli.
První zpráva popisuje snahu řešit vzájemnou nenávist dvou křesťanských směrů v Irsku. Jmenuje se Výtvarníci z Irska: Jak smířit protestanty a katolíky. Popisuje výstavu Psi jsou bez vyznání v Českém muzeu výtvarných umění. Kromě informací o snahách výtvarníků o zmírnění tohoto nesmyslného čistě náboženského konfliktu mě zaujala v článku jedna věta místního irského taxikáře: Víte, kdyby se tady zrušilo náboženství, kdyby řekli "hele, od zítřka nejsou žádní katolíci ani protestanti", garantuji vám, že by se ti lidi začali normálně navzájem navštěvovat doma.
Druhá zpráva je podobně smutná. Jmenuje se Zabij se, zachráníš čest rodiny a popisuje příběhy stovek muslimských žen v Turecku, které jsou svými příbuznými nuceny k sebevraždě za to, že se nechovají ve svém soukromém životě podle příkazů svých otců či bratrů. Takže pokud se například nějaká dívka ze správně věřící islámské rodiny zamiluje do "nevhodného" chlapce, je nucena k sebevraždě a pokud to neudělá, bývá následně zavražděna svými příbuznými. Nejčastější případy těchto "sebevražd panen" jsou v oblastech, hluboce ovlivněných konzervativním islámem. Jó náboženství, duchovně povznáší...
A na závěr si nechám perličku, která mě i trochu pobavila. Zpráva se jmenuje V Severní Karolíně mohou žít lidé opět "na hromádce", po 201 letech.
Samotná citace textu ze zákona, který byl v tomto státě zrušen po 201 letech jeho platnosti je docela zábavná, kdyby na jeho základě nebyli odsuzováni lidé i v nedávné minulosti
(například v letech 1997-2003 bylo z jeho porušení obviněno přes 30 lidí).
Když muž a žena nejsou manželé a přitom oplzle a lascívně žijí v jedné posteli a domácnosti, provinili se závažným trestným činem. Síla, co? Zajímalo by mne, jak žalobce dokazuje, že tito lidé žijí
lascívně a oplzle.
Existují snad pozorovatelé dodržování mravnosti? Zajímavé zaměstnání, chtěl bych ho dělat. A pracovní porady nad důkazními záznamy, jůůů:
"Tak bratři, dokončete modlitby. Vítám vás na další pracovní poradě. Bůh nám žehnej! Prohlédneme si záznam o činnosti nesezdaných Y.B a B.G, z minulého týdne."
"Hm, dobrý! ... Bůh s námi!"
"Sáhl jí na podkolenní jamku! Je to ještě v rámci zákona, anebo je to již oplzlé?"
"Ježiši Kriste, pomoz nám! ... Bože! ... Tenhle grif už je lascivní!"
"Ježíši, co von jí to tam... Sodoma, Gomora! No to ještě neznám! Pane Bože!"
"Dej to tam ještě jednou, abychom se s pomocí Boží nespletli!"
"Jdi stranou, nevidím!...Bože, Bože, BOŽE!!! ... Áááááách!"
A je vůbec v zákoně definováno, co je lascívní a oplzlé? Velice by mě to zajímalo (například až do jakých podrobností se tam při určování těchto neřestí jde anebo pokud jsou tam i podrobné nákresy
pro větší názornost, aby nedošlo k omylu). Určitě jsou zajímavá i vystoupení soudních znalců na toto téma!
A dále: Zajímavé je, že manželé tedy podle tohoto zákona smějí žít spolu beztrestně i pokud jsou lascívní a oplzlí. Ale také je možné, že tento zákon inspiroval našeho velkého vědce,
pana doktora Romana Jocha z Občanského institutu
k vědeckému výzkumu na toto téma. Ve svém skvělém článku, (odst. Sekulární humanismus)
na základě svých dlouholetých, jistě i námi dotovaných a náročných výzkumů, píše, že
"v sexuálním aktu v manželství je reálně přítomen sám Bůh". Takže je jasné, že to, co je mezi nesezdanými oplzlé a lascívní, neboť v jejich sexuálním spojení Bůh není reálně přítomen,
stává se díky - panem doktorem Jochem nezpochybnitelně prokázané - přítomnosti Boha v sexuálním styku mezi manželi už samozřejmě nezávadným. Reálně přítomný Bůh totiž způsobí, že tento akt je natolik cudný,
že po všech stránkách a i ve všech detailech projde všemi církevními komisemi pro dodržování mravnosti. A proto tedy sexuální spojení manželů nemůže být ani lascívní, ani oplzlé.
Přestože výzkumy MUDr. Jocha jsou velmi náročné a jistě pečlivě a s plným nasazením prováděné, je nutno mu vytknout několik maličkostí, které ale nejsou,
ve srovnání s jeho obrovským přínosem celosvětové vědě až tak důležité, ale přece jen je nutno se o nich aspoň zmínit:
- MUDr. Joch neupřesnil, který druh sňatku Bůh uznává. Zda pouze církevní a v tom případě které církve mají mandát, nebo i občanské, anebo dokonce i zda stačí, pokud si dotyčná dvojice slíbí věrnost před Bohem
bez přítomnosti jiných svědků či institucí, protože Bůh je vševědoucí, mocný a moudrý, jak říkají muslimové, budoucí vládci světa.
- MUDr. Joch svým článkem zřejmě nechtěně popírá to, že Bůh je všudypřítomný, protože se dá z jeho textu usuzovat, že Bůh není přítomný v mimomanželském sexuálním aktu.
Tento jinak vynikající analytik ani nezmiňuje, na kolika vzorcích mimomanželských sexuálních styků prováděl zjišťování reálné nepřítomnosti Boha a zda nebyla jeho pozorování zkreslena soustředěním se pouze
na lascivní a oplzlé mimomanželské aktivity, které Bůh hluboce nenávidí, nebaví ho a proto se jich raději nezúčastňuje.
- MUDr. Joch by měl do svých výzkumů ještě zahrnout to, zda je Bůh reálně přítomen i v sexuálních aktech v těch manželstvích,
která jsou uzavřena z donucení,
například u těch, kteří Boha ctí nejhoroucněji - u muslimů. Pak by tedy láskyplné a něžné pomilování nesezdané dvojice bylo lascívní a oplzlé a naopak sám Bůh by byl reálně přítomen při
znásilnění manželky pravověrným muslimem, který jí byl jako manžel proti její vůli vnucen.
- MUDr. Joch by nám ještě mohl upřesnit, jak je to s reálnou Boží přítomností při opakovaném deflorování panen zasloužilými mučedníky v Alláhově ráji. Tam zřejmě je Bůh reálně přítomen, ale pan doktor by to měl
určitě doložit svými výzkumy.
Pan doktor by měl své náročné a užitečné výzkumy ještě doplnit. I přesto si myslím, že by svými obrovskými zkušenostmi mohl přispět k přesné definici oplzlosti a lascívnosti pro ty zbylé státy USA,
ve kterých dotyčný zákon ještě platí.
Zřejmě proto mladí lidé ze Severní Karolíny většinou tento zákon nechápou. "Je to archaické, zakrnělé a směšné", říkají. Asociace na ochranu osobních práv říká: "Vláda se nemá vměšovat do vztahu mezi dvěma dospělými
a už vůbec ne kriminalizovat jejich rozhodnutí žít spolu mimo manželství."
V ostatních státech USA, kde tento zákon jěště platí, není uplatňován. V Severní Karolíně však na základě tohoto zákona dal nedávno jeden šerif výpověď své podřízené, která nereflektovala na jeho požadavek,
aby se vdala. Zřejmě se tento zbožný muž přesvědčil, že jeho podřízená žije se svým druhem lascívně a oplzle a tak ji po zásluze křesťansky vyrazil.
Žena se však obrátila na soud a výsledkem bylo zrušení tohoto důležitého ustanovení.
A co je opět typické a příznačné? Že zrušení tohoto zákona silně vadí pouze představitelům křesťanských církví. Ti jediní by byli pro plnou kriminalizaci těch hnusných lascivních oplzloušů.
Soud totiž zřejmě neznal závěry náročných výzkumů MUDr. Romana Jocha. Proto by se příslušné státy USA, ve kterých tento zákon ještě platí, měly s vědeckým výzkumem pana doktora seznámit.
A i v Severní Karolíně by se znovu zákon měl obnovit, ale v trochu upravené verzi, tak, aby křesťané byli navýsost spokojeni:
Když křesťané nejsou manželé a přitom oplzle a lascívně žijí v jedné posteli a domácnosti, provinili se závažným trestným činem. S tím by přece mohli být spokojeni, ne?
A abychom jim udělali ještě větší radost, navržený trest by mohl být ukamenování, ten má přece ten jejich milosrdný Hospodin nejraději
a i islámští věřící jsou s ním navýsost spokojeni.