|
||||||||||||||||
| Fotografování - | ||||||||||||||||
V tomto oddíle budou uvedeny různé věci okolo fotografování
Protože mým celoživotním koníčkem je fotografování, musím na své stránky o tom také něco vyplodit.
Plánuji se tady třeba chlubit svými novými foťáky od firmy Canon, která vzápětí ukončila jejich výrobu. A i když zdaleka nepatří ke špičce v oboru, mně plně vyhovují. A dělají krásné fotky třeba věcí z Merkura Od mládí, kdy mne můj tatínek zasvětil do procesů vyvolávání fotek, jsem fotografování propadl. Pamatuji na náš první fotoaparát na svitkový film Pionýr 6×6, který měl dvě clony, označené 1 a 2, což bylo zřejmě 11 a 16, dva časy M a T, což bylo asi 1/100 a 1/25 sec., druhý fotoaparát, již na kinofilm, Směna 8 s objektivem LOMO 40 mm, f4. Začal jsem chodit na gymnázium, kde jsem záviděl svému spolužákovi Jirkovi jeho úžasný přístroj Praktica super TL. Krátký čas jsem fotil s flexaretou (typ si nepamatuji), ale ta mne nijak neuchvátila a pak přišel nejslavnější den pro tento můj koníček, kdy tatínek dostal v zaměstnání k padesátinám od svých spolupracovníků jednookou zrcadlovku Praktica LTL s objektivem Carl Zeiss Pancolar, 50 mm, f1,8. Aparát jsem si zabavil pro sebe a tím jsem konečně Jirku trumfnul. Tedy trumfnul jsem ho aparátem, který měl o trochu lepší parametry, netrumfnul jsem ho fotografickým uměním ani zdaleka. Já jsem si k Praktice LTL po několika letech koupil svůj druhý objektiv Pentacon auto 135 mm, f2,8 a jednou jsem našel v lese širokoúhlý objektiv Pentacon 30 mm, f3,5, který byl bohužel vadný a špatně zaostřoval...
Tehdy, když jsem míval Prakticu LTL, moc jsem chtěl mít objektiv Carl Zeiss Pancolar 55 mm o světelnosti 1,4. Ten byl ale tehdy na mne moc drahý (a paradoxně nyní je na zahraničních aukcích neuvěřitelně drahý - 50 000 až 100 000 Kč).
Praktica LTL byl poloautomat, jednooká zrcadlovka se zaostřováním na mikroprisma při plně otevřené cloně a měřením světla při pracovní cloně. Měření světla při pracovní cloně mně vůbec nevadilo, naopak, považoval jsem to za přesnější metodu než u novější Praktica LLC, která měřila světlo při plně otevřené cloně a údaj o nastavené cloně přenášela pomocí elektrické hodnoty.
Měření světla při otevřené cloně mělo navíc tři elektrické kontakty mezi tělem fotoaparátu a objektivem (viz obrázek nahoře), vyžadovalo tedy zvláštní konstrukci objektivu pro převod nastavené hodnoty clony do přístroje. A zatímco měření světla při pracovní cloně měřilo skutečné světelné poměry scény, nový způsob přenášel elektrickou hodnotu, odpovídající nastavení na objektivu a přesnost měření byla závislá na přesnosti tohoto převodníku nastavená clona -> elektrická hodnota. Pokud by se tento způsob měžení uplatňoval třeba u nejdražších objektivů s thriovými skly, které časem trochu žloutnou a propouštějí o trochu méně světla, byla by tato metoda nepřesná, kdežto metoda měření světla s pracovní clonou by byla neustále přesná. Pravda, obsluha typu u Praktica LLC byla o trochu příjemnější prostě se zaostřilo a nastavila clona a stiskla spoušť kdežto u LTL se zaostřilo při otevřené cloně a pro nastavení expozice se musela stisknout páčka pro měření světla, aparát zaclonil, nastavila se clona a pak se stiskla spoušť. Moje Praktica LTL pracxovala fantasticky mnoho let, dělal jsem doma i barevné fotky, než se mi jednou povedlo rozbít láhev s limonádou v tašce, ve které byla moje milovaná Praktica, která se v té limonádě vykoupala. Odnesl to objektiv. Přestala fungovat clona. Nechal jsem si to opravit v NDR, kam jsem tehdy jezdil na školení počítače Robotron JSEP EC1055. Po opravě ale již objektiv nikdy dokonale nepracoval, nestíhal často zaclonit na velká clonová čísla (16 a 22). Nakonec jsem to musel řešit zakoupením nového základního objektivu Pentacon auto 50 mm, f1,8. Aparát mi věrně sloužil až do zakoupení mého prvního digitálu Olympus C-3030 Zoom se třímegapixelovým snímačem. Oslavil jsem tím příchod nového tisíciletí a přechod na digitál a dočasným opuštěním úžasného poměru stran snímku 2:3, který jsem vyměnil za ostudný poměr stran 4:3 (2048×1536 bodů). Zpět jsem se k normálnímu poměru stran snímků vrátil až s aparátem Canon EOS M50 mark II v roce 2024 (24 megapixelů, 6000×4000 bodů). Olympus dělal docela pěkné fotky. A já už byl lapen digitálem.
Chcete-li nám o tom něco napsat, tak na adresu
Chcete-li mi něco napsat, tak na adresu
k1@kreteni.cz |
||||||||||||||||
| Nikdo není ve skutečnosti tak ošklivý, jak vypadá na pasové fotografii. | ||||||||||||||||
| Kreteni - založeno (K2) 1997, resuscitováno (K15) 2010; změněno (K1): 17.8.2026 | ||||||||||||||||