Moje koníčky - staré kalkulačky a magnetofony

Když jsem byl mladý chlapec (což bylo tak v sedmdesátých letech minulého století), měl jsem rád na jedné strané technicky kvalitní hudbu a na straně druhé programovatelné kalkulačky. Navštěvuje vysoké učení technické, sledoval jsem nejnovější trendy o kalkulačkách firem Hewlett-Packard a Texas Instruments. Maje magnetofon Tesla B56, toužil jsem po stroji Grundig TS1000. Nakonec se mi podařilo sehnat kalkulační strojek Texas Instruments SR-56, který jsem po asi tak roce vyměnil za TI-58, ale Grundig zůstal pouze mým snem. A třeba tiskárnu k TI58 jsem neměl, stejně jako možnost používat magnetické štítky. O jiném softvérovém modulu, než základním u TI58 se mi také mohlo jen zdát. Když Tesla vyrobila první aspoň trochu dobrý magnetofon B115, pořídil jsem si ho, ale byla to jen slabá náplast za TS1000.

Před pár lety jsem si postupně své sny splnil. Založil jsem si sbírku kalkulaček TI a HP a sehnal drtivou většinu typů, které byly tehdy pro mne nedostupné, včetně softwérových modulů, tiskáren, magnetických štítků a tak dále. V současné době mám sbírku, čítající zvíci přes sto kalkulačních strojků HP a TI včetně mnohého příslušenství,

Sehnal jsem si i magnetofon Revox A77 a také můj vysněný Grundig TS1000. Ten mám v nejvyšší výbavě, včetně osazené jednotky Dolby B, dálkového ovládání (drátového) a všech držáků hlav, čili mám čtyřstopý, dvoustopý i čtyřstopý reverzační držák včetně reverzační destičky motoru. Jako svůj veliký úspěch považuji realizaci bezdrátového dálkového ovládání k mým magnetofonům Grundig i Revox, a to bez jakékoli úpravy samotných strojů. O Dálkovce ke Grundigu zde již je vyčerpávající popis v článku o něm.

A stejně jako bojuji, i když zcela neúspěšně, proti tmářství, reprezentovanému u nás nejmohutněji Římskokatolickou církví, tak také, a také zcela neúspěšně, bojuji proti audiofilskému tmářství, reprezentovanému hlavně názory, že systém CD hraje hůře než vinylové desky anebo také názory, že digitální kopie CD je horší, než originál, což svého času prosazovalo hlavně vydavatelství Sony Music, aby lživými argumenty odradilo plebs od kopírování. Součástí tohoto mého donkichotského boje je i fenomén Loudness war. Ale snad se zde postupně rozepíšu i na tato témata.

Velice mně vadí nevzdělaní novináři, kteří dělají rozhovory o pirátském kopírování, ale vůbec nemají páru, absolutně netuší, jde to úplně mimo ně, jak s námi hudební vydavatelství vyjebávají a jak zneužívají svého monopolu a čistě jen kvůli zisku často kurví snad vše, co se dá (omlouvám se za neslušné výrazy, ale ve spojení s hudebními vydavatelstvími jsou zcela namístě).

Chcete-li mi něco napsat, tak na adresu k1@kreteni.cz