Resuscitace 8 mm filmů (u mne)

Po mnoha letech jsem našel doma necelých sedm hodin filmů šířky 8mm, natočených v šedesátých až devadesátých letech. Znovu jsem se ponořil do svého mládí a vzpomínal na dobu natáčení těchto osmimilimetrových skvostů. A najednou mi přišlo smutné, že nyní si může natočit video na mobil každý, kdežto poctivý amatérský film vlastně zanikl. Přestože moderní amatérské video má jednu obrovskou nevýhodu - má absolutně nesmyslný poměr stran obrazu. Když si dnešní amatérská videa promítáme na obrazovku televizoru, máme obrázek s poměrem stran 9:16 na výšku a protože obrazovky televizorů a počítačů jsou v drtivé většině montovány s poměrem stran 16:9 na šířku, vidíme u moderního videa na obrazovce jen úzký svislý proužek o šířce necelé třetiny obrazovky, kde zoufale chybí stranové informace a užitečný obsah obrazu je silně zmenšen. Poměr obrazu je 5:9 na výšku a je využito jen cca 30% plochy obrazovky. Osmimilimetrový film tyto nectnosti silně potlačuje. Není sice širokoúhlý, má poměr stran 4:3, což je 12:9, takže při promítání na obrazovku moderního televizoru vidíme obraz na třech čtvrtinách obrazovky.

Filmový obraz profi videa, moderního amatérského videa a filmového formátu Super 8mm na obrazovce moderního televizoru

Navíc video pro nás není vzácností, ale běžnou součástí života a podle toho vypadá také jeho autorská kvalita.
My jsme si tehdy za 22,50 Kčs koupili 5 minut černobílého filmu (nebo za 50 Kčs dokonce barevného) a natáčeli s vědomím, že za chvíli film dojde. Zvuk - to bylo něco nedosažitelného (tedy v zemích Varšavské smlouvy). Já jsem měl tu nejobyčejnější kameru sovětské výroby Quarz na normální film 2×8mm,

bez expozimetru a na pohon pérem. Kamera běžela cca maximálně 25 vteřin a pak chcípla a já musel dobrých 15 vteřin natahovat péro. Film 2×8mm byl méně kvalitní než tehdy (okolo roku 1973) novější formát Super 8,

který měl o 50% větší plochu obrazu (na úkor velikosti perforace). Film se vyráběl jako dvojitý, byl v šíři 16 mm a měl dvojitou hustotu perforace oproti stadardnímu 16 mm filmu, ze kterého v roce 1932 vznikl. Film procházel kamerou dvakrát, pokaždé se naexponovala jeho polovina. Po vyvolání se pak podélně rozřízl a vznikly dva filmové pásy o šířce 8 mm.

vlevo 16 mm film, vpravo film 2×8mm

K17 měl také kameru, pro změnu naši Admiru A8G, také jen na film 8 normal, bez expozimetru, oproti mému Quarzovi měla jen jednu rychlost. O objektivech typu ZOOM se nám mohlo jen zdát, K17 měl ale předsádky 0,5× a 2×, což umožňovalo určitou kreativitu. Nejvíce vadilo, že kamery byly natahovací, takže po natočení několikavteřinového záběru se musela zase natahovat a právě přitom nám často unikly důležité okamžiky. Navíc maximální délka záběru cca 20-25 vteřin někdy také vadila.
Také základní ohniskové vzdálenosti objektivů u běžných amatérských kamer (cca 12 mm u 8N a 13 mm u 8S odpovídaly cca 100 mm délce ohniska u kinofilmu, čili byly to již objektivy docela "dlouhé" a při snímání v interiéru již měli kameramani problémy, aby se do záběru vešla podstatná část pokoje. Na některé kamery se vyráběly předsádky 0,5 či 0,65×, které snižovaly ohniskovou vzdálenost na přijatelnější mez, třeba u Admira A8L2 Supra na 8,45 mm (ekvivalentních 63 mm), což je již přijatelnější (ohnisková vzdálenost, odpovídající kinofilmovému 50 mm je u filmu Super8 cca 7,75 mm, takže ji neplní ani většina kamer se zoomovacím objektivem, i když jsou při nejširším nastavení už velice blízko.

Admira A8G0

Pokukovali jsme po lepších kamerách s formátem Super 8. Na tento formát se dalo nahrávat podobně jako na film Normal 8 (dvojitá šíře, film se značil jako DS8 (Double Super 8)). Protože však byla zmenšena perforace, která zabírala na standardním filmu příliš místa, využila se větší plocha pro obraz a tím se zvýšila docela znatelně kvalita obrazu. Naše firma Meopta začala vyrábět velmi pěkné kamery A8L2 Supra, které byly na filmy DS8, byly na elektrický pohon, měly tři rychlosti záznamu (12,18 a 24 obr/sec), měly automatickou clonu a jediné, co jim k dokonalosti (v našich očích) chybělo, byl zoomovací objektiv (no, ještě neuměly exponovat po jednom obrázku). Vyráběly se však nové předsádky 0,65× a 2,4× . Ale kamera stála 1940 Kč, což bylo pro nás, chudé studenty, docela dost.

Jeden z našich snů - kamera Admira A8L2 Supra s nasazenou předsádkou 0,65×

Sehnal jsem si letos několik těchto kamer a všechny byly nefunkční. Bez výjimky měly všechny zaseknutý ovladač citlivosti filmu a různé další problémy s automatikou, dané často vyteklým akumulátorem NiCd 225, použitém v automatice. Po důkladném rozebrání expozimetru a automatiky se vše dalo opravit. Dále měly všechny kamery zaseklý elektrický motorek pro posuv filmu, tam ho stačilo rozhýbat, promazat a vyčistit kartáčky, v několika případech i seřídit rychlost posuvu. Ale vše se povedlo a kamery fungují jako nové. Akumulátorky NiCd225 se již nedělají, ale dají se sehnat Varta CP-300 NiMh , které jsou trochu slabší (rozměrově), ale přidáním korunové mince na + elektrodu se tloušťka srovná a expozimetr jede jako zamlada.

Také se k nám dovážela sovětská kamera na film DS8 Zenit QUARZ DS8-3 ZOOM, která měla velice kvalitní světelný (1:1,8) objektiv JUPITER 9-38 mm (čili více, jak čtyřnásobný plynulý zoom), rychlosti 12,18,24 a 36 obr/sec, snímání po 1 obrázku, hledáček byl průhledový přes objektiv, čili se dalo zaostřovat i zoomovat přesně, čili skoro vše parádní. Kromě ceny (2500 Kč) však nás mrzelo to, že tato úžasná kamera je na pérový pohon se všemi jeho nevýhodami.

Další z našich snů - kamera Zenit QUARZ DS8-3 ZOOM

Tyto kamery se mi podařilo sehnat dvě a narozdíl od kamer Admira A8L2Supra obě byly v plném funkčním stavu, jen u jedné byl uvolněn ovládací prvek expozimetru, což znamenalo částečné rozebrání kamery, aby mohl být upevněn. Kamera je oprorti Admira A8L2 Supra vhodná do horších světelných podmínek, protože má o více, jak o jedno clonové číslo světelnější objektiv, tak má větší úhel otevření závěrky, což umožňuje natáčet ve světelných podmínkách téměř o dvě clonové stupně horších na shodně citlivý film (Quarz má expoziční doby 1/34 sekundy, kdežto Admira má 1/54 sekundy a navíc největší clonu 1:2,8 oproti 1:1,8 u Quarzky.

V roce 2021 se mi povedlo koupit přístroj

Volwerine Movie Maker Pro, který umí scanovat 8mm a super 8mm filmy do PC a tak jsem se jal své filmy naskenovat do PC. Předtím jsem je převáděl prostým promítáním na bílou zeď a snímáním digitální kamerou. Kvalita byla dost mizerná, docházelo i k různému blikání kvůli interferenci obrázkové frekvence. Scanner Wolverine provádí čistý scan rychlostí dva obrázky/vteřinu a sestavuje naskenované obrazy do videostreamu. Tento stream pak už mohu stříhat v PC jakýmkoli videoeditorem. Kvalita obrazu je ve srovnání s předchozím postupem podstatně lepší.

I rozhodl jsem se, že si musím ještě za svého života nějaké 8mm filmy natočit. A tentokráte ve formátu Super8. Po bratrovi mám kameru na super 8 kazety Lomo 218, ale ta je bez zoomovacího objektivu a ani nemá nijaké předsádky. Jal jsem shánět.
Postupně jsem sehnal.
3 ks kamera Meopta Supra A8L2. To jsou nejvyšší modely od Meopty, jsou na formát Super8, jsou poháněny bateriemi a mají automatickou expozici. Všechny tři kamery byly v hrozném stavu, potřebovaly vyčistiti, promazat, opravit expozimetry, nicméně nyní již předou jako kočičky. Jsou na formát Double Super 8 (neboli DS8), narozdíl od kazet, kde je film už v jednoduché šíři. Jejich veliká výhoda je bateriový pohon. Mám i obě předsádky (0,65× i 2,4×).
Kamera sovětské výroby Quarz DS8-3. Po té jsem jako mladý chlapec vzhlížel. Měla nejen formát Super8, ale také zoomovací objektiv 9-38 mm, velkou světelnost 1:1,8, hledáček skrzevá objektiv a zaostřování mikroprizmatem přímo v hledáčku. Její hlavní nevýhoda byl pérový pohon, kvůli kterémuž byla i patřičně těžká (1,6 kg). Kamera však měla uvolněný expozimetr s ovladačem clony a já nemohl přijít na to, jak ji patřičně rozebrat a opravit to. Tak jsem si objednal ještě jednu a než přišla, nalezl jsem na Netu fotografie rozebrané Quarz DS8-3 a díky nim jsem expozimetr opravil. Kamera šlape jak hodinky, stejně jako ta druhá, která mezitím přišla. Takže mám Quarzky dvě, obě v perfektním stavu.
Kazetová kamera Eumig mini 5 se zoomovacím objektivem, poháněná baterkami.

V roce 2022 se mi podařilo koupit asi tu nejlepší tehdejší kameru na film DS8. O té jsme si tu ani nesnili, protože šla úplně mimo náš tehdejší svět. Vyšla z výroby v roce 1970 za pěkných rovných 1000 amerických dolarů. Byl to výrobek firmy Canon DS-8.

Jedna z nejlepších kamer formátu DS8. Canon DS-8

Kamera zaujme už svou velikostí (má hmotnost třiapůl kg). Je možno do ní vložit film formátu DS8 o délce 30,5m, čili trojnásobné délky (běžná délka u 16 mm filmů). Má vynikající objektiv ZOOM 1:8 (7,5-60 mm, (odpovídající 48 až 385 mm u kinofilmu) a nádhernou světelnost 1:1,4 v celém zoomovacím rozsahu. Škoda jen, že zoom není motorický. Kamera má rychlosti 12,18,24,36 a 54 obr/sec, úhel otevření závěrky je plynule nastavitelný od 165° do nuly s aretací v polovině a čtvrtině rozsahu. Tak lze realizobat stmívačky a roztmívačky, případně i prolínačky, ánžto kamera umí i obrácený chod. Samozřejmostí je snímání po jednom políčku. Kamera má i synchronizaci pro spouštění magnetofonu.
Samozřejmostí je i vypínatelná plná clonová automatika.
Kamera je na elektrický pohon - na 8 článků AA, ze kterých používá 6V a 12 V. Můj kousek byl dodán bez bateriového pouzdra, a tak jsem si nechal udělat u firmy Battex ze Slaného akumulátor 12 V s vyvedeným středem (6 V) celkem z deseti vynikajících článků o velikosti AAA Panasonic (dříve Sanyo) Eneloop Pro NiMH s malým samovybíjením. Byly by samozřejmě lepší články o velikosti AA, které mají skoro třikrát vyšší kapacitu, ale těch se do bateriového prostoru deset nevejde. Takže namísto osmi článků 2500 mAh mám deset článků 930 mAh. Kapacita baterie je tedy 11 Wh. Akumulátor je připojen přes třípinový konektor, takže ji mohu odpojit a nabít. Mrzelo mne, že si nemohu udělat baterii Li-Ion, potože s ní nelze dosáhnout hodnoty 6 či 12 V, kdežto u NiMH toho docílit lze, pokud namísto dvakrát čtyř článků 1,5 V použiji dvakrát pět článků 1,2 V.

Chcete-li mi něco napsat, tak na adresu k1@kreteni.cz