Československé magnetofonové pásky

Tento článek věnuji Emgetonům a možná se v něčem budu opakovat v tom, co jsem o nich už třeba napsal zde, tak mne prosím nekamenujte. V Československu výroba pásků měla za západním světem velké zpoždění. Bylo to způsobeno i tím, že v padesátých letech u nás bylo zakázáno vlastnit magnetofon, podobná omezení se samozřejmě týkala i pásků a několik let trvalo, než komunistická vláda dostala aspoň trochu rozum a tahle omezení postupně odbourala. V roce 1954 se u nás začal vyrábět pásek Supraphon typ L. Pro amatérskou potřebu byl nepoužitelný, byl to tzv. hmotový typ, pod čímž si představuji, že nebyl minimálně dvouvrstvý, jako moderní pásky, ale jen jednovrstvý a magnetické částice měl rozptýlené v celém svém objemu. Byl černý. A protože byl velmi tlustý (70 µm, což vlastně byla také tloušťka magnetické vrstvy), měl velmi omezenou kmitočtovou charakteristiku směrem k vyšším kmitočtům. Tento pásek hrál slušně možná až při rychlosti 38,1 cm/s nebo spíše až 76,2 cm/s. Měl jsem ho, ale zbavil jsem se ho.

V roce 1957 začala firma Supraphon dovážet z NDR pásky Agfa-Wolfen typ CH (čti "cé-há") a dlouhohrající Agfa-Wolfen typ CHL (čti "cé-há-el"). Pásky to byly na svou dobu docela dobré, měly acetátovou podložku, na které byla magnetická vrstva a celková tloušťka byla 50µm u typu CH (tzv. standardní pásek), a 35µm u typu CHL, (dlouhohrající pásek). Tyto pásky již byly použitelné. U nás se kromě humusu typu L zatím pásky nevyráběly.

Přiložená dokumentace k páskům CH

V roce 1963 začala ve filmových laboratořích v Gottwaldově výroba magnetofonového pásku Emgeton EC. Podle mého názoru byl tento pásek horší kvality, než tehdy dovážené typy Agfa CH a Agfa CHL. Byl totiž také na acetátové podložce, ale udávanou tloušťku měl větší (55-60µm), než pásek Agfa typ CH.

Přiložená dokumentace k páskům Emgeton EC

Tady jsme mohli vidět již veliké zpoždění našeho výrobce za světem. Firma Agfa v NSR již měla pět let pásky řady PE-21, PE-31 a PE-41 na polyesterové podložce, typ PE-41 měl již tloušťku pouze 25 µm (tzv pásek s dvojnásobnou hrací dobou), a my měli tohle. Emgeton EC byl doporučován pro půlstopý záznam a doporučovali mu rychlost 9,53 cm/s.

Další typ byl v roce 1968 Emgeton PE 3-35 a měl již polyesterovou podložku a byl to dlouhohrající typ o tloušťce 35 µm. Dodával se již ve slavných a praktických plastových krabičkách, které jsme úspěšně okopírovali od firmy Agfa. Pořád ale ještě nebyl doporučován pro čtyřstopý záznam.

Přiložená dokumentace k páskům Emgeton PE 3-35

A nyní přijde jakási záhada. Dalším typem pásku z Gottwaldova byl Emgeton-EX. Byl to první náš pásek s dvojnásobnou hrací dobou a já byl doteď přesvědčen, že byl vyráběn na podložce z PVC, ale mate mne, že předchozí typ PE 3-35 měl již podložku polyesterovou. Budu muset udělat test, ale test je destruktivní a mně se nechce stříhat jediný exemplář Emgetonu-EX, který mám. A také mně v mozku ulpělo, že cívka s 540 m tohoto pásku stála 140 Kčs, což by odpovídalo ceně pásku Emgeton PE 3-35.
Pamatuji se, jak jsem ho v mládí zkoušel a připadalo mi, že hraje velmi dobře, ale já ho porovnával s příšerným BASFem PES26, který mohl dropouty rozdávat na tržišti. Bohužel nemám od Emgetonu-EX letáček, kde byl popis a kde byl i dotazník pro spotřebitele. Mám dojem, že už byl doporučován i pro čtyřstopý záznam.

15 cm cívka s prvním naším páskem s dvojnásobnou hrací dobou, Emgeton-EX

Nejslavnější a nejnenáviděnější pásek - Emgeton DP 25 LN

A přichází "temný rok" 1971 a s ním smutně proslulý typ Emgeton DP 25 LN. Tento pásek již byl moderní, na polyesterové podložce, s dvojitou hrací dobou. Bohužel byl ale nekvalitní a se svým současníkem typem AGFA PE-46 prohrával na všech frontách, bohužel kromě ceny, kterou měl s nimi shodnou. Měl znatelně horší kmitočtový průběh, i při rychlosti 9,53 cm/s měl postřehnutelný úbytek výšek na nahrávce a mně vyhověl jedině na rychlosti 19,05 cm/s. Podle mnohých prý velmi špinil páskovou dráhu. Já měl tyto Emgetony dva a nezpozoroval jsem žádné extrémní znečišťování magnetofonu. To zase moje BASFy to uměly parádně.

Kladná věc na tomto pásku byla ta skvělá krabička. Tohle je první verze krabičky s tímto páskem

Průvodní letáček z roku 1971

Druhá verze plastové krabičky od roku 1975

a letáček z roku 1975. Ty parametry světové úrovně ale aby jeden pohledal.

Emgetony DP 25 LN se vyráběly v kromě vkusných a užitečných plastových pouzdrech také v papírových krabičkách a to buď úplně jednoduchých, které u mnohých dopadly hrozně, nebo také otevíracích na způsob knihy.

Nejobyčejnější obal pásku Emgeton DP 25 LN. Představte si, že i tuto "krabičku" kdosi prodával na Aukru.


Docela vkusný papírový otevírací obal na způsob knihy

Pásky DP 25 LN byly našimi spotřebiteli nenáviděny. Ony totiž zaplavily trh s páskami a vytlačily téměř z trhu ostatní, podstatně kvalitnější typy, a to ještě navíc právě za stejnou cenu. Agfa PE-46 a další zahraniční typy hrály znatelně lépe a byly najednou velmi těžko k sehnání, protože přece máme "plnohodnotný ekvivalent". Jenže to, že je to plnohodnotný ekvivalent, rozhodl někdo, komu to buď myslelo "dobře politicky", anebo mu to nemyslelo vůbec. Určitě to ale nebyl fonoamatér.
Možná proto se ke znatelně horším elektroakustickým vlastńostem Emgetonů přibalovaly zvěsti o špinění, obrovském množství drop-outů, mechanických deformacích a další hrůzy (třeba nejde na ně nahrát, nahrávka se za pár dní ztratila, nejde to smazat...). Mně osobně vadilo to, že hůře hrají, ostatní hrůzy jsem s nimi nezažil a nemyslím si, že by byly zprávy o nich objektivní. To, co mně určitou dobou dělaly BASFy a Scotche 220 (silné špinění, loupání vrstev, deformace okrajů), to mně tedy Emgetony nedělaly.

Další Emgetony

Vyráběly se také dlouhohrající pásky Emgeton LP 35 LN, ale ty se používaly hlavně pro profesionální či školní nahrávky a do obchodní sítě se dostávaly velmi málo. Mám dokonce i pásek Emgeton LP 35 bez označení LN, ale je v krabičce z pozdějších let. Dám jeho obrázek sem, ale zatím nevím, jak ho zařadit. Mám ale určité podezření, že je to LP 35 LHD...

Pásek LP 35 LN se používal hravně pro školní či jiné profesionální nahrávky.


Trochu záhadný typ Emgton LP 35 bez označení LN (možná je to Emgeton LP 35 LHD)

Také se na trhu objevil za patnáct korun i zvukový dopis. Byla to malá cívečka se 60 metry pásku DP 25 LN bez zaváděcích konců, dodávaná v krabičce, uzpůsobené k posílání poštou. Na jednu stopu se vešlo 10 minut při rychlosti 9,53 cm/s, takže čtyři stopy vyšly na celkem 40 minut. Pamatuji se, že jsem několikrát tuto cívečku jako dopis použil.

Konečně se také objevil u nás pásek s trojnásobnou hrací dobou Emgeton TP 18 LN. Byl to vlastně první typ pásku s trojnásobnu hrací dobou tloušťky 18µm, se kterým jsem se setkal. Vyzkoušel jsem si ho a velmi mile mně překvapil. Okamžitě se dalo rozpoznat, že hraje znatelně lépe, než DP 25 LN. Byl jsem s ním velice spokojen i při rychlosti 9,53 cm/s. Slyšel jsem i zprávy, že protože prý jsme ho neuměli dobře vyrobit, tak jsme kupovali BASF TP 18 LH, (který se vyráběl od roku 1970 minimálně do roku 1985) a prodávali je jako Emgeton TP 18 LN. Podařilo se mi sehnat pásek BASF TP 18 LH a musím konstatovat, že už jeho vzhled je jiný, než Emgeton TP 18 LN, takže to tento pásek určitě nebyl. Možná, že to byl pásek BASF TP 18 (bez LH), ten jsem však zatím nesehnal. Porovnával jsem však Emgetony TP 18 LN s "trojitými pásky" Agfa PE-65 a Agfa PE-66 a mohu říci, že Emgeton TP 18 LN byl pro mne lepší.

15 cm a 18 cm cívka s páskem Emgeton TP 18 LN

V roce 1982 se objevil pásek Emgeton DP 25 LN STEREO s krásnou oranžovou nálepkou STEREO na krabičce. Krabičky byly pořád ty úžasné šedé, ukradené Agfě. Pásek jsem vyzkoušel, ale nechápal jsem, co výrobce chtěl říci tím STEREO. Pásek měl lepší elektroakustické vlastnosti, než původní (bez STEREO), ale kvalit Agfa PE-46 stále nedosahoval.

Původní krabička 15 cm s páskem Emgeton DP 25 LN STEREO

V průběhu výroby pásku DP 25 LN STEREO také výrobce bohužel změnil krabičku, ve které pásek dodával. Nová plastová krabička si vypůjčila tak trochu podobu od krabiček pro kompaktní kazety (okopírovali jsme totiž pro změnu krabičku Philips). Jenže tato je na kotoučové pásky velice nepraktická. Byl v ní totiž čudlík, který se měl při zavření krabičky trefit do středového otvoru v cívce, ale on se netrefoval a muselo se často s cívkou dost cvičit, aby se trefil čudlík s dírkou a krabička se dala zavřít. A tím skončilo období úžasných plastových krabiček u Emgetonů.

Pokyny k pásku DP 25 LN Stereo na nové krabičce

V roce 1983 přišla konečně inovace. Objevil se typ Emgeton DP 25 LH, už výhradně v krabičkách à-la Philips. Jenže ouha - byl dražší! 540 m stálo místo 155 Kčs najednou 165 Kčs a 720 m dokonce 220 Kčs místo 205. Pásek byl dražší, než než špičkový Maxell UD 25-120 a to mi připadalo směšné. Nekoupil jsem si ho, ale od někoho jsem ho dostal darem a tak jsem ho vyzkoušel. Nehrál špatně, byl konečně znatelně lepší než DP 25 LN, snesl bez problémů srovnání s Agfou PE-46 (ale přišel na trh 15 let po ní), ale Maxell to opravdu nebyl a tak mi ta cena připadala až humorná. Logičtější by bylo, kdyby se DP 25 LN zlevnil a DP 25 LH nezdražoval. Nemohl jsem pochopit, proč náš výrobek je dražší, než dokonce o trochu delší pásek z Japonska, (Maxell má 740 m, DP 25 LH má 720 m) přestože není lepší, naopak je horší. Možná, že naši odpovědní činitelé si řekli, že pokud by Emgeton dali levněji, než Maxella nebo Agfu, přiznali by tím, že je horší.
Ale, pravda, Emgeton DP 25 LH už hrál velmi dobře a snad bych si ho i kupoval, kdyby takhle nezašachovali s cenou. Těch pár korun navíc mi nevadilo, ale to, že bych si za víc měl koupit horší pásek, jsem nějak nepřekonal.

U pásku píšou zvětšený frekvenční rozsah a je to pravda. Oproti typu LN je to opravdu slyšet a kdyby takhle nezašachovali s cenou, možná bych ten pásek i kupoval, protože Maxell byl velmi vzácně a Agfa PE-46 také. A protože tento pásek hrál vlastně jako Agfa PE-46, tak by to šlo. Ale naši cenoví inženýři to tedy doslova pos**li. Měli udělat opak: Dát DP 25 LN STEREO třeba za 150 Kčs místo 205 a DP 25 LH ponechat za 205 Kčs. To by přece jen aspoň trochu odpovídalo.

A konečně v roce 1987, vlastně už na soumraku kotoučových magnetofonů, se objevil pásek Emgeton DP 25 LHD. A já se přiznám, že jsem ho úplně ignoroval. On už byl zase za původní cenu (205,- Kčs za 18 cívku) a to mně nějak vštípilo do podvědomí, že nebude lepší, než typ LH. Až teprve v současné době se mi podařilo sehnat několik kousků LHD a vyzkoušel jsem je. A nestačil jsem zírat. Pásek hrál, jako by jeho domovská továrna nebyla v Gottwaldově, ale u Maxellů.

Co bylo to koncové LHD můžeme jen hádat. Pokud by si vzali vzor u Maxellů, kde "UD" bylo "Ultra Dynamic", mohlo by to být Low noise, High output, ultra Dynamic. Ale výrobce se s tím nechlubí a cena zase klesla na úroveň ostatních pásků. A kvalita? Vynikající! Někdo tvrdí, že to ve skutečnosti byl pásek BASF, jiný zase, že žádný BASF, který by byl stejný s LHD, neexistoval. Někdo možná nedokáže unést, že jsme také u nás konečně uměli vyrobit dobrý pásek. Zachytil jsem i informaci, že pásky Emgeton LHD (byl i LP 35 LHD) měly vrstvu dotovánu kobaltem. To by vysvětlovalo jejich vysokou kvalitu. Nejlepší kazety typu I byly právě dotovány kobaltem (třeba Maxell XLI-S, TDK AR-X, SONY HF-ES).

A to je z historie výroby pásků u nás vše. Nezmínil jsem tu Emgeton SP 50 LN, standardní pásek o tloušťce 50µm, který se prý používal pro studiový provoz. Dokonce ho mám i v mé sbírce. Ale ten se do domovů vůbec nedostal.
Špatné bylo, že z Emgetonů u nás nejdelší dobu vládl DP 25 LN, který nebyl dost kvalitní a skutečně výborný pásek, srovnatelný se světovou špičkou, přišel až za soumraku kotoučových magnetofonů, když důvěra spotřebitelů v kvalitu pásků Emgeton byla na bodu mrazu. Své si přidala i hloupá cenová politika. Nicméně touto dobou už byly ceny odpovídající. Nová špičková Agfa PE-49 a nový BASF ferro LH HiFi stály už 280 Kčs, ale Maxell UD 25-120 a Emgetom DP 25 LHD byly za 205 Kčs.

Pomluvy na pásky Emgeton a jak to vidím já

Chtěl bych popsat své zkušenosti s pásky Emgeton. Já jsem jich měl celkem šest (když nepočítám ten první Emgeton-EX). Dva DP 25 LN, dva TP 18 LN a dva DP 25 LH. Na Internetu čtu doslova pomluvy na různých diskuzních fórech o těchto páscích, že prý byly naprosto nepoužitelné, že špinily hlavy, že skoro nehrály a podobně. Někteří dokonce tvrdili, že tam něco nahráli a během několika dnů tam nebylo nic, jiní zase přesný opak - že to nešlo smazat a nové nahrávky se míchaly se starými... Další zase, že po několikerém přehrání byly nepoužitelné. V prohlášeních typu "tohle mně do magneťáku nesmí" se různí "mistři světa" předhánějí. Také jsem v této souvislosti našel tvrzení, že v roce 1982 někdo vozil pásky Agfa PE-49, které se ovšem začaly vyrábět až v roce 1986. To je vidět, jak věrohodné jsou tyto výplody.
Špatné je to, že se na Netu nelze dozvědět o Emgetonech, jejich historii a výrobě nic objektivního. Skoro vše, co jsem našel, byly neobjektivní pomluvy "mistrů světa", kteří snad soutěží v tom, nakydat na Emgetony co nejvíce špíny. Ale když jsem si ta jejich "hodnocení" na Emgetonech vyzkoušel, skoro vše byly bohapusté lži. Diagnóza: Emgetonofobie.

Mně se vlastně nic z těch jejich pomluv nepotvrdilo. Pravda, Emgetony DP 25 LN zdaleka nepatřily ke špičce, ale úplný odpad to rozhodně nebyl. Emgetony TP 18 LN hrály slušně, a nepozoroval jsem, ani u DP 25 ani u TP 18, že by tak špinily či brousily hlavy, jak emgetonofobové o nich tvrdí. Narozdíl od mých BASFů, které špinily jak o závod. Když jsem byl na vojně v roce 1981, nahrál jsem si na Emgeton TP 18 LN svého kamaráda při jeho kytarové produkci a nedávno jsem ten pásek našel a přehrál si to zcela bez problémů ve velmi dobré kvalitě a po čtyřiceti letech. Nebo jsem já tedy měl náhodou těch šest kusů, co se povedly a všichni ostatní "mistři světa" měli šmejdy?
A následující typ DP 25 LH už snesl srovnání s Agfou PE-46. U něj to ale naši pánové vše zkazili cenou, protože vyšší cena, než za Agfu PE-46 nebo dokonce Maxell UD byla nesmyslná. A následující typ Emgeton DP 25 LHD už byl skutečně lepší, než Agfa PE-46. Mohl se měřit i s Agfa PE-49 nebo Maxell UD. Jeho vysokou kvalitu by mohlo vysvětlit to, že prý byl dotován kobaltem, což se také dělalo u nejkvalitnějších Fe kazet. Cenově se LHD pásek zase umravnil, na krabičce na sebe nepěl chválu jako 25 LH, ale byl lepší a naopak nové Agfy a BASFy byly zdraženy na 280 Kčs. Jenže DP 25 LHD přišel už příliš pozdě.

Když jsem hledal na Netu něco o Emgetonech, našel jsem například túto stránku, kde sa hovorí o tom, že "...pretože nebolo nič nezvyčajné, keď nahraním na pôvodnú audiostopu pribudla stopa nová a v podstate ste dostali remix. Mix pôvodnej hudby s tou novou."
Nikdy se mi to s Emgetonem ani náznakem nestalo, nicméně vybalil jsem si dnes Emgeton DP 25 LN, nasadil na mého Grundiga TS1000 a nahrál si písničku a následně ji začal mazat. Světe, div se, bylo nahráno a pak dokonale smazáno. Takže i toto tvrzení je bohapustá lež. O "objektivitě" tohoto článku svědčí i tvrzení, že pásky Agfa, Maxell a BASF se kupovaly jen vzácně v Tuzexu. Já jsem všechny své Agfy i Maxelly koupil normálně v elektře za koruny a bez jakékoli protekce. Pravda, byly vzácně, ale občas byly. Většinou tihle lidé také tvrdí třeba to, že desky CD hrají hůř než vinylové desky, nebo že i digitální kopie CD hraje hůř než originál a podobné nesmysly a bohužel se najdou tací, kteří jim tyto hlouposti věří.
Ano, zkusil jsem si při tom nahrávání také posuzovat kvalitu. Tak při rychlosti 4,76 cm/s bylo "za páskem" slyšitelně méně výšek. Při rychlosti 9,53 cm/s již byla kvalita téměř stejná, ale určité zastření výšek bylo lze rozeznat. Při rychlosti 19,05 cm/s jsem již žádnou změnu kvality nepoznal. Ale tohle přece tvrdím - pásky Emgeton nepatřily ke špičce, ale použitelné na méně náročné záznamy byly. Na náročnější záznamy jsem měl Agfu PE-46 nebo ideálně Maxell UD či Agfa PE-49.
Ale pozor - stejný jednoduchý poslechový test jsem si ještě zkusil s Emgetonem TP 18 LN a výsledky jsou o třídu lepší než byly u DP 25 LN. Při rychlosti 4,76 cm/s je rozdíl v podání výšek podstatně menší a při rychlosti 9,53 cm/s jsem už nepoznal žádný rozdíl před a za páskem. 19,05 cm/s už bylo skutečně perfektní. Stejné zkušenosti jsem měl s Emgetonem TP18LN i před lety.
A ještě jsem zkusil nejlepší pásek, co mám - Maxell XLI 35-90B.

Ano, to je nejvyšší třída. Při rychlosti 4,76 cm/s byl výsledek zhruba stejný, jako u Emgetonu DP 25 LN s rychlostí 9,53 cm/s. No a při rychlosti 9,53 cm/s už na nahrávce bylo znát, že má dokonce trochu více výšek než originál. A rychlost 19,05 cm/s nemá ani cenu komentovat. Ano, pásek Emgeton, zvláště DP 25 LN, je skutečně znatelně horší, ale není třeba si vymýšlet lži a nesmysly. Nechápu, proč mají někteří lidé tuto potřebu.
Učinil jsem tedy další pokus. Nasadil jsem na svého Grundiga TS1000 dvoustopý držák hlav, 720 m zatím nepoužitého Emgetona DP 25 LN a zaznamenal jsem celou délku při rychlosti 19,05 cm/s. Dvoustopý systém jsem zvolil proto, abych aspoň trochu omezil vliv obrovského počtu drop-outů, který mne měl podle "znalců" při poslechu čekat. Snažil jsem se poslouchat už při záznamu "za páskem", ale drop-out jsem nepostřehl ani jeden. Že by se "znalci" mýlili? Nahrávka zněla velmi dobře. I přehrál jsem si celý pásek ještě jednou. Podle "znalců" jsem postupně měl pozorovat zhoršování reprodukce hlavně na výškách a po dvojím projetí strojem jsem měl z magnetofonu loupat nánosy špíny z páskové dráhy a čistit zalepené hlavy (podle jiných ubroušené).

Dvoustopá pásková dráha po projetí 720 m pásku Emgeton DP 25 LN. Pokud si obrázek zvětšíme (klik naň), najdeme tam opravdu znečištění.

Ano, pracovní plochy hlav se po projetí 720 m pásku DP 25 LN ušpinily, ale určitě to není to, co hlásili "znalci pásků", že budu odlupovat z páskové dráhy nánosy špíny a budu muset čistit zalepené hlavy. Nahrávka zněla po celou dobu velmi dobře, takže toto znečištění se na kvalitě zvuku zatím nijak neprojevilo, nicméně tohle ale opravdu znamená po každém pásku vyčistit hlavy. Takže Emgeton DP 25 LN hraje na rychlosti 19,05 cm/s již docela dobře, dropouty jsem nezaznamenal a pásková dráha je zašpiněná a doporučuji po každém takovém Emgetonu čistit hlavy. Ale nánosy špíny jsem tedy neodlupoval.
A ještě jeden, velice zajímavý pokus. Nasadil jsem cívku se 540 m pásky Emgeton DP 25 LHD a nahrál na to čtyřstopým systémem rychlostí 9,525 cm/s. Fascinuje mne, že nahrávka je při přímém porovnání před a za páskem lehounce silnější a má nepatrně víc výšek. Zvolil jsem nyní čtyřstopý systém a rychlost 9,53 cm/s, takže by to měla být hrůza ohledně drop-outů. Poslouchal jsem pozorně, ale žádný drop-out mne nevyrušil, nicméně nemohu vyloučit, že jsem nic nepřeslechl. Mám radost, že se nám podařilo vyrobit skutečně vysoce kvalitní pásek. Někteří tuto skutečnost ale neunesou...

Čtyřstopá pásková dráha po projetí 540 m pásku Emgeton DP 25 LHD. Pokud si obrázek zvětšíme (klik naň), najdeme tam opravdu na záznamové hlavě malé znečištění.

Ano, pásek lehce špiní, (na záznamové hlavě je, sice mimo štěrbiny, vidět malé znečištění), ale absolutně to neodpovídá tomu, co o něm píšou "znalci". Prý po projetí pásku Emgeton odlupuji nánosy špíny z páskové dráhy...
A také je to podstatně méně, než špini DP 25 LN. Ale, přiznejme si - nánosy špíny v páskové dráze si představuji jinak. Stejně tak ohromné množství drop-outů si představuji jinak. Já je totiž vůbec nezaregistroval.

Abych si udělal srovnání, vyčistil jsem páskovou dráhu a projel jsem magnetofonem ještě 732 m pásky BASF ferro LH HiFi DP 26. Když jsem se podíval potom na páskovou dráhu, byla zašpiněna asi tak stejně, jako u pásku Emgeton DP 25 LHD. No, ono by se u těchto pásků mělo spíše použít přídavné jméno "čistá", protože to zašpinění bylo v obou případech naprosto minimální. A u tohoto pásku BASF žádný "znalec" kvality pásků netvrdil, že musel odloupávat nánosy špíny z páskové dráhy, jako to tvrdil u Emgetonu DP 25 LHD. Slyšitelných drop-outů měly oba pásky (BASF a LHD) asi tak stejně - totiž nula.

Čtyřstopá pásková dráha po projetí 732 m pásku BASF ferro LH HiFi DP 26. Pokud si obrázek zvětšíme, najdeme i tam opravdu na záznamové hlavě malé znečištění.

Všichni ti pomlouvači by si měli vštípit deváté přikázání: Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. Na místě svého bližního nechť si představí pásky Emgeton či možná jejich výrobce. Katolíci by mohli namítnout, že toto přikázání je osmé, ale neměli by zcela pravdu. Já čísluji přikázání podle Bible, ne podle dogmatiky Římskokatolické církve, která si přikázání uzpůsobuje svým potřebám.
A nebo ti všeumětelové, co se jim na Emgeton nepodařilo nahrát, byli prostě buď Pat, nebo Mat, nebo kombinace obojího.
Ona totiž většina lidí, co si pořizovali Emgeton, se o pásky nijak nestarali. Měli je špinavé, různě pohozené, zaprášené, neuklizené a tak. To já jsem si všech pásků vážil. Uklízel jsem je pečlivě do krabiček na jejich domovskou cívku a nikdy je nenechal někde válet třeba na slunci či se zaprášit nebo ušpinit.
Já jsem se ale také setkal s několika pásky i renomovaných výrobců, které po nějaké době používání mechanicky odcházely. Já si myslím, že je to hlavně otázka objektivity. Pokud chci, aby Emgetony byly šmejd, tak se tak chovám, nenechám na nich nitku suchou a pomlouvám je, jak to jen jde. Těmto lidem vůbec nevadí, že z pracovníků Filmových laboratoří dělají ubohá, potácející se nemehla, která vědomě 20 let radostně vyráběla zmetky. Jenže inovace LN -> LH -> LHD svědčí o velmi úspěšné snaze zlepšit kvalitu, i když to vše bylo se zpožděním.
Mě také osobně zklamaly starší pásky BASF, ale nikdy bych neřekl "to mně do magnetofonu nesmí". Nevěřím, že by výrobce se nesnažil o nápravu a určitě se mu to povedlo, novější typy značené Ferro LH HiFi jsou vynikající. Já jsem ale měl oblíbené značky Agfa a Maxell a tak jsem už BASFy nekupoval.
Ale vůbec nejpravděpodobnější je to, že je velice módní nadávat na naše bývalé výrobky a u pásků to platilo dvojnásob. My jsme totiž zcela zanedbali výrobu pásků a když Agfa měla v roce 1958 už řadu PE 21/31/41, my jsme vlastně neměli skoro nic. Naše první Emgetony EC odpovídaly stařičkým typům Agfa C, CH nebo CHL, byly na acetátové podložce a s Agfou PE-41 se srovnat nedaly. Ale nastolením výroby typu DP 25 LN jsme se v kvalitě dostali blíže k té Agfě PE-41 (i když s třináctiletým zpožděním), s TP 18 LN podstatně dále. Agfa vyrobila PE-41 v roce 1958 a my jsme měli DP 25 LN v roce 1971, kdy už Agfa měla tři roky typ PE-46. A také nás spotřebitele štvalo, že Emgetony DP 25 LN zahltily trh a velmi často nebylo nic jiného k dostání. Nicméně typ TP 18 LN byl znatelně lepší a měl navíc trojnásobnou hrací dobu. Byl ovšem podstatně hůře k sehnání. A naši spotřebitelé si zvykli, že DP 25 LN za moc nestojí a přenášeli to bohužel i na typy DP 25 LH a DP 25 LHD, které si to nezasloužily. Zvláště DP 25 LHD byl vynikající a šlapal těsně na paty PE-49 i Maxellu a přišel na trh jen rok po Agfa PE-49.

Chcete-li mi něco napsat, tak na adresu k1@kreteni.cz