Jsou kompaktní disky CD horší než vinylové desky?

V posledních letech vzrůstá výroba vinylových gramofonových desek a klesá výroba kompaktních disků. Důvodů k poklesu je mnoho, nejvíce se asi uplatňuje dostupnost zvukových děl na Internetu.

Nicméně já chci psát o prudkém poklesu kvality zvukových nahrávek na kompaktních discích v posledních cca 15-20 letech. Vydavatelské společnosti se bránily rozvíjejícímu pirátskému kopírování CD namísto zvýšením kvality a užitné hodnoty a snížením ceny CD masivním investováním do protikopírovacích technologií a lobbingem za zpřísnění protikopírovacích zákonů. Tyto snahy přinesly svoje zkažené ovoce. Nasazením protikopírovacích technologií byly porušeny normy pro zvukové CD, silně se zhoršila odolnost desek před poškozením a objevily se problémy při použití těchto desek u mnoha přehrávačů. Jedním z principů protikopírovacích technologií byl záznam desetitisíců sektorů s uměle vytvořenými chybami, což velice zatížilo opravné systémy přehrávačů. Pak stačilo drobné poškrábání desky, které by se na standardně vyrobené desce nepoznalo a zvuk už byl slyšitelně poškozený, protože umělými chybami přetížené opravné systémy přehrávačů si s tím neuměly poradit. A stejně to nebylo mnoho platné. Kdo se trochu vyznal, i takové CD digitálně zkopíroval. Takže na tom byli biti jen poctiví zákazníci.

Dalším velice nešťastným zvykem byla přibližně od roku 2000 úprava skladeb zvukovým kompresorem dynamiky. Vydavatelé se hnali za co největší hlasitostí, protože to prý více prodává. A tak nechali projet nahrávky procesorem, který výrazně zesílil slabší a středně hlasité pasáže tak, že se blížily hlasitostí k nejsilněji nahraným úsekům. Výsledkem bylo subjektivní zvýšení hlasitosti, ale také silné zploštění dynamického rozsahu záznamu, skladba ztratila dynamiku a vzdušnost a delší poslech takto upravených CD unavoval. Těmito úpravami prochází drtivá většina nově vydávaných CD s populární hudbou a děje se tak nejen na nových nahrávkách, ale i na reedici starých alb. Říká se tomu „Loudness War“ (válka hlasitostí). Nápis „Digitally remastered“ je tak vlastně ekvivalentem českého „Digitálně zkurveno“ (omlouvám se za ten výraz, ale ten to nejpřesněji vystihuje). Kdysi jsem měl CD Ulice od skupiny Olympic, vydané v roce 1992. Povedlo se mi ho ztratit a tak jsem si v roce 2015 koupil reedici i s několika bonusy. Zjistil jsem ovšem, že nově vydané CD mělo tvrdě zhoršenou dynamiku původního záznamu. Sháním proto stará alba pouze na CD, které byly vydány před rokem 2000.

Mnoho lidí tvrdí, že hudba z vinylových desek zní lépe, než z kompaktních disků. Je to divné, protože kompaktní disky mají všechny parametry podstatně lepší, než gramodesky. Ale vysvětlení není až tak esoterické. Záznamy na vinylové desky neprocházejí tak drastickou úpravou dynamiky jako záznamy na kompaktních deskách, protože by se na jednu stranu vešlo méně než deset minut záznamu (rozteč drážek je totiž úměrná hlasitosti záznamu). Takže dynamický rozsah záznamu na gramodesce není postižen tak výrazně nebo není postižen vůbec a hraje tedy příjemněji a přirozeněji.

Dalším zlozvykem velkých hudebních vydavatelství je absence CD-textu na kompaktních deskách. CD-text umožňuje zobrazovat údaje o názvu CD, názvech skladeb na CD, jméno interpreta apod. na displeji přehrávače. Tuto funkci neumí všechny přehrávače, ale například přehrávače do auta to většinou umějí. Je to příjemná možnost, jak informovat posluchače o tom, co si pouští. Jenže vydavatelé kompaktních disků CD-textové informace na své disky prostě nedávají.

Takto zprasená CD vydávají bez výjimky všechna velká vydavatelství (Warner, Bonton…)

Takže já jsem si koupená CD vždy překopíroval. Na kopii byly odstraněny protikopírovací systémy, odstraněny uměle zaznamenané chyby, takže CD bylo zase odolné proti menším poškozením a hrálo ve všech přehrávačích. Současně jsem si na kopii doplnil CD-textové informace, takže se mi v autě zobrazují na displeji přehrávače. Bohužel není v mých silách odstranit zkreslení dynamiky, zavedené v rámci Loudness War. A opravdu jsem jen s velkým odporem platil horentní sumy za takto zprasené a nedodělané CD, často nesplňující standard Red Book, popisující vlastnosti kompaktního disku systému CD-DA (Compact Disc – Digital Audio). Raději jsem si je, pokud to šlo, půjčoval. Kupoval jsem si jen starší vydání na eBay nebo Aukru.

Chcete-li mi něco napsat, tak na adresu k1@kreteni.cz