Stvoření Země

Den první

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastným prostorem budoucí Galaxie byla tma. Ale nad vodami vznášel se Bůh a koukal, jak se mu to povedlo. Ale cítil se sám.
"Stvořím si pomocníky, duchovní bytosti, kteří mně budou pomáhat!" A stvořil mnoho andělů a hned mu bylo veseleji u srdce. Jenže něco mu pořád chybělo. A řekl:
"Budiž světlo!" A světlo nebylo.
"Co je, co se děje", rozčilil se Bůh a rozhlížel se kolem. Přesto, že nebylo světlo, viděl, že světlo není.
"Nezadal jsi parametry!" ozval se jakýsi hlas.
"Ty nevíš, co je světlo? Kdo jsi, že jsi tak hloupý?" posměšně se zeptal Bůh.
"Já jsem ty a ty jsi já! Jsem Duch Svatý!" ozval se hlas a Bůh zkoprněl.
"Co si pod tím mám představit?" Jiný hlásek odpověděl:
"No přece Svatou Trojici, Otče!"
"A co jsi zase ty?" rozčilil se Bůh Svatým Hněvem.
"Já jsem také ty a ty jsi také já, jsem Logos, slovo, a jsem s tebou od počátku dnů, čili ode dneška. Časem se stanu tvým Synem a ty mne necháš krutě umučit, což už máš naplánováno. Tvoříme dohromady Svatou Trojici. Jsme tři a současně jeden a všichni stejné podstaty. Podobně jako bude časem půldruhého litru piva v PET láhvi. Taky to bude jedno pivo a současně tři piva a všechna ta piva budou stejné podstaty!" Bůh se zamyslel, až se z něj začalo kouřit.
"Je to na mne moc těžké," připustil, "a to jsem vševědoucí!"
"Nevadí, však on to nechápe skoro nikdo. A kdo si myslí, že to chápe, stejně to nechápe", uzavřel celkem neplodnou diskusi Duch Svatý a díval se na svoji třetinu, zvanou Bůh, s nejvyšším očekáváním.
"Co na mne tak čumíš?!" vyjel popuzeně Bůh.
"Pořád čekám na ty parametry entity 'Světlo'" odpověděl trpělivě Duch Svatý.
"Jaké světlo, pro Boha?? Jo aha, no dobře. Když jsi tak nechápavý, přestože jsi já a já jsem ty a my jsme já a já jsme my...." zamotal se do toho poněkud Bůh, "řeknu ti to: Světlo je elektromagnetické vlnění o vlnové délce zhruba 350-700 nanometrů. A nechtěj po mně definici nanometru, nebo z tebe udělám sekanou" dodal výhružně Bůh. Neuvědomil si, že sekaná ještě není vynalezena. Ale výhrůžka zřejmě zapůsobila. Než to stačil doříci, bylo světlo. I viděl Bůh, že světlo je dobré. Zářilo odevšad a vyplňovalo veškerý prázdný prostor.
"Tak co to bylo předtím, jak tomu budeme říkat?" otázal se Bůh.
"Tma!" odpověděla sborem celá trojice jako jeden Bůh. A oddělil tedy Bůh světlo od tmy a světlo nazval dnem a tmu nocí. A byl večer a Bůh zhasl difúzní zdroj světla a bylo jitro a Bůh ho zase rozsvítil.

Den druhý

"Co budeme dělat dnes", zamyslel se Bůh a řekl: "Učiňme vzduch a dejme ho mezi zemi a vesmír a to nad ním nazvěme klenbou nebeskou! A kdo by se chtěl zase blbě ptát, co je vzduch, tak to je směs molekul dusíku a kyslíku, s trochou kysličníku uhličitého...." a Bůh přesně vysvětlil složení atmosféry. A stal se vzduch a oddělil vody a nebe. A byl večer a Bůh zhasnul světlo a bylo jitro a Bůh rozsvítil.

Den třetí

"Proč jsme pořád tak zmáčení," hartusil Bůh, "vypadáme jak vodníci a všichni se nás leknou!" a díval se na svoje zbylé dvě třetiny, ze kterých crčely čůrky vody.
"Jak všichni, vždyť tu kromě andělů a nás nikdo není!" oponovaly třetiny.
"Ticho!" zahřměl Bůh. Něco ho napadlo:
"Nahromaďte se vody pod nebem a učiňte souš!" Tentokrát dotazy nepadaly a souš tu byla vcukuletu. Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. A viděl, že to bylo dobré a spokojeně zamručel. I řekl Bůh:
"Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, ovocným stromovím rozmanitého druhu, ať je sranda!" Po celkem rychlé výměně názorů s Duchem Svatým, který vyžadoval upřesnění některých drobností a měl určité výhrady ke konopí, tabáku a makovicím, vydala země zeleň. I viděl Bůh, že to je dobré. Byl večer a Bůh zhasl světlo a bylo jitro a Bůh rozsvítil.

Den čtvrtý

"Jsem nějaký mrzutý. Proč se mám pořád starat o to, abych večer zhasínal a ráno rozsvěcoval?" otázal se sám sebe a jal se řešit problém.
"Šéfe, co kdybychom to roztočili?" otázalo se Slovo.
"Nejdřív práce, potom zábava" vyjel ostře Bůh.
"Vždyť se to týká práce," uraženě se odvrátilo Slovo. "Podívej se. Všechny tvoje problémy způsobuje ten difúzní zdroj světla, který jsi vytvořil hned první den."
"Chceš snad tvrdit, že jsem vytvořil něco problémového?" zvýšil hlas Bůh. "To ani nezkoušej, nebo uvidíš".
"No to bych si nikdy nedovolilo. Světlo je velmi dobré a skutečně se ti povedlo. Ještě jsem neviděl lepšího světla!" prohlásilo Slovo a oddaně se podívalo na Boha. Samo pro sebe si dodalo "protože tady taky jiný světlo není."
"Tak se mi líbíš, Synu" pochválil si Bůh svoji třetinu. "Smíš pokračovat."
"To světlo, co je tak dobré a tak se ti povedlo, že lepšího jinde nenajdeš, bys mohl soustředit do jednoho velikého kulového zdroje, zhruba 110x většího, než je Země. Ze Země udělej taky kouli a roztoč jí jako čamrdu, a když se otočí jednou za den, bude se sám střídat den s nocí a ty se zbavíš mnoha starostí."
I učinil Bůh Slunce a viděl, že to bylo dobré. A protože se mu zalíbil kulový stav těles, celý zbytek dne si hrál s koulemi. Dělal větší a menší, rozeséval je v Galaxii, soustředil do Mléčné dráhy, vymodeloval Jupitera a planety a Měsíc a přestal, až když se Duch Svatý vzbouřil, že už toho má dost a že jde odpočívat. Bůh ho ovšem přinutil ještě všechna ta nebeská tělesa roztočit a rozpohybovat, až se všechno točilo. I točilo se a obíhalo na nebeské klenbě miryády hvězd a hvězdiček, planety, měsíc a Slunce. A Slunce zapadalo, byl večer, Bůh už nemusel zhasínat, a bylo jitro a Slunce vyšlo a Bůh nemusel rozsvěcovat, a spokojeně si zamručel.

Den pátý

"Tak, a teď stvoříme tu havěť, ta všechna možná hovada," zasnil se Bůh. "Dáme jim ploutve a chapadla a ulity a přísavky. A křídla a blány. To se bude Kretén divit!" A hned to začalo: ve vodě se rozmohlo spousta různých potvor, ve vzduchu létaly prapodivné příšerky a všechno to různě řvalo. Unavena usedla Svatá Trojice a spokojeně se zahleděla na své dílo. A byl večer a bylo jitro a Slunce zase vyšlo a Bůh byl spokojen, jak to s tím střídáním dne a noci dokonale zařídil.

Den šestý

"Pane Bože, a co dobytek? A šelmy a jiné suchozemské potvory?" zeptalo se Slovo.
"To je spěchu, zrovna jsem chtěl začít," ožil Bůh a vyvrhl na svět suchozemské živočišstvo. Viděl, že to bylo dobré. Ale pořád mu něco chybělo. I řekl Bůh:
"Učiňme člověka, aby byl naším obrazem, podle podobenství našeho!" Slovo se ušklíblo: "Co to bude za tvora - kokon neurčitého tvaru!" Bůh se naštval.
"Hele, Slovo, nech si ty blbý narážkyano!?" A začal se měnit. Slovo zíralo čím dál více. Bůh se proměňoval v roztodivné tvary, až se nakonec zastavil v podobě urostlého muže.
"Tak takhle bude vypadat člověk." Logos se najednou také chtěl změnit v člověka, ale něco ho předešlo. Zjistil, že se také proměňuje v člověka a to sám od sebe. Až po chvíli zjistil, že ho takto proměnil Bůh.
"Proč jsi mi změnil podobu z kokonu na člověka, ó Bože?" zeptalo se Slovo.
"Protože ty se staneš vzorem pro ženu. Já jsem muž, ty představuješ ženu."
"A proč tvoříš dva lidi?" Ptalo se Slovo. Bůh odpověděl, že je to složité, souvisí to se sexuálním rozmnožováním a takzvaným cross-overem genofondu chromozomů, následkem čehož budou lidé různých podob.
"Naše podoby jsou jen hrubé vzory. Výška, i tvary lidí budou rozmanité, aby to bylo na Zemi pestré," upřesnil.
Jenže Bůh si kriticky změřil vzor ženy, kterou představovalo Slovo. Byla skoro jak muž.
"No fuj," odplivl si Bůh, "to musíme zlepšit, rozhodl jsem se, že žena bude to nejkrásnější, co jsem kdy učinil!" Se záhadným úsměvem začal ženu tvarovat. Udělal nádherná ňadra s dvěma velkými bradavkami, zúžil pas, vyhladil nohy a zmenšil chodidla a dlaně. Celá Trojice byla nadmíru vzrušena. Slovo dokonale oněmělo, dívalo se na sebe s obrovským zalíbením. Když Bůh začal tvarovat přirození, nikdo z Trojice ani nedýchal. Ale najednou Slovo začalo dýchat až příliš silně, když Stvořitelovy prsty pomalu a pečlivě dokončovaly klitoris.
"Tak, teď je to krásné. Takové ženy budou roznášet radost a krásu!"
Bůh si zálibně prohlížel ženu a několikrát se zakabonil. Přece jen našel jakési drobnosti, které mohl udělat lépe. Ale již byl unaven, tak si řekl:
"Ale co, to se domaluje!" a šel si odpočinout.
Duch Svatý začal tvořit podle vzorů různé jedince obou pohlaví, aby lidé mohli zaplnit zemi. A Bůh si odpočinul a shlédl výsledky Svatodušní práce. Spokojeně řekl: "Ploďte a množte se a zaplňte Zemi! Budete mít za pokrm veškeré rostliny a plody stromů, které vám budou chutnat. Budete vládnout nad všemi živočichy, rybami, plazy i létavci a vůbec vším," popřál jim Bůh a lidé se šťastně usmáli a hned ho začali poslouchat. A začali se plodit a líbilo se jim to a začali zalidňovat zemi.
A byl večer a bylo jitro.

Den sedmý

Tento den Bůh posvětil a odpočíval. Ale nebylo mu dáno, aby ten den měl klidný. Uslyšel silný hlas:
"Starej to udělal docela blbě, to já bych to zvládl líp!" Bůh jako vševědoucí poznal, že jeden z jeho andělů jménem Jahve, který mu nejvíce pomáhal v podružných věcech tvoření, si ho dovolil kritizovat. Zavolal si ho a uhodil na něj:
"Jak jsi to myslel, Jahve, že bys to udělal líp?"
"Udělal bych to líp. Ty jsi vládce na baterky," výsměšně nadhodil Jahve. "To já bych vládl tak, aby byl řád a ne anarchie. Lidé se nesmí bezstarostně veselit, ale musí mít ke svému Stvořiteli úctu!"
Bůh se zamyslel. A protože to byl dobrý Bůh, řekl si, že to se teprve pozná.
"Dobře, nebudu se s tebou hádat. Zkus si to, a za pár tisíců let si to zrekapitulujeme. Zaber si kus země, nejlépe tam u řeky Eufratu a ukaž se."
Jahve byl velice překvapen, že nejenže nebyl ztrestán, ale byl mu dán i kus země na jeho pokus. Na chvíli ztratil sebevědomí, ale opravdu jen na chvíli. Pak si vybral své nejvěrnější anděly, kteří se po jeho boku také postavili proti Bohu, a odešel na Střední východ tvořit podle sebe. Bůh s údivem poznal, že s Jahvem odešlo i Slovo a Duch Svatý. A tak se z Trojice stal zase jen jednoduchým, srozumitelným, úžasným Bohem.

Chcete-li mi něco napsat, tak na adresu k1@kreteni.cz