Dantovo peklo. Satan požírá tři duše najednou, jiné se škvaří v kotli. Prostě křesťanské peklo.
Katolická církev - Proč celibát?

Oběti sexuálního zneužití kněžími

aneb zruší církev celibát?

Papež Benedikt XVI. se v dubnu setkal s některými obětmi sexuálního zneužívání katolickými kněžími.

Podíváme-li se na to, kolik bylo obětí těchto perverzností, nestačíme se divit. Katolická církev, tato "strážkyně sexuální čistoty", má jen v USA na svědomí tisíce dětí. Podle dokumentu zveřejněného 6.1.2004 nebo 27.2.2004, připraveného na objednávku katolické biskupské konference USA „Úřadem pro ochranu dětí a mládeže“, vytvořeným biskupy s účastí zástupců FBI, bylo v letech 1950–2002 v 11 000 obviněních obviněno ze sexuálního zneužívání nezletilců 4450 amerických kněží, což představuje 4 % kněží, kteří v těchto letech působili.
6700 obvinění se potvrdilo,
1000 bylo vyvráceno a
3300 nebylo možné prověřit.
Čtvrtina z obviněných byla obviněna 2× až 3×,
13 % 4× až 9×,
3 % 10× nebo vícekrát.
80 % obětí bylo ve věku 11–17 let,
16 % ve věku 8–10 let a
6 % ve věku 7 a méně let.

Ředitel Společnosti na pomoc obětem katolických kněží (no není to docela zajímavý název úřadu?) David Clohessy míní, že počty uvedené ve zprávě nezahrnují celou pravdu. Předseda biskupské konference USA Wilton Gregory prohlásil, že účelem zprávy je „co nejlépe pochopit, proč došlo k tak hrozným událostem v životě americké katolické obce“ a aby se zabránilo opakování. Obětem vzkázal, že jeho srdce je se všemi, kteří trpěli. Tom Roberts jménem katolické opozice zdůraznil, že problémem nebylo jen sexuální zneužívání, ale i zneužití moci a důvěry ze strany vedení církve.

"Jsme hluboce zahanbeni a uděláme vše, co je v našich silách, aby se to v budoucnu nikdy neopakovalo," řekl papež na palubě letadla, kterým letěl na svou první návštěvu Spojených států. Dodal také, že celá věc jemu osobně způsobila velké utrpení.

To, že papeži způsobila tato "nepříjemnost" velké utrpení, je zcela v pořádku. Utrpení je totiž "dar, díky kterému můžeme bližnímu projevit svoji lásku", jak moudře tvrdila Blahoslavená Matka Tereza. A tedy i utrpení a trauma převážně mladých chlapců, kterým církev jednou rukou vštěpuje, že sexualita je hříšná a druhou rukou je znásilňuje, umožní papeži využít tento Boží dar a projevit jim svoji lásku. Však se také hned nechal slyšet, že těmto lidem bude třeba věnovat velikou pastorační péči. Doufejme jen, že to nebude taková péče, kterou od církve dostávali doposud.

Ale soustřeďme se na to, co Svatý Otec slíbil. "Uděláme vše, co je v našich silách, aby se to v budoucnu nikdy neopakovalo."

Nejzásadnějším důvodem, který způsobuje toto chování nezanedbatelné části katolických kněží je celibát. Tato nepřirozenost, která normálnímu člověku po všech stránkách škodí, je tou hlavní příčinou, proč se za kněze hlásí mnoho nenormálních a sexuálně nevyrovnaných mužů. Homosexuálům, kteří se za svoji orientaci stydí, to například umožňuje vyhnout se dotěrným otázkám okolí, proč se ještě neoženili. Mnozí doufají, že jim církev, jako instituce, stavící se k lidské sexualitě odmítavě a vynášející sexuální čistotu (čili panictví) do nebes, pomůže od "hříšných" myšlenek na sexualitu a umožní jim stát se "lepšími a čistšími" (čili asexuálními, jako byl jejich nedostižný vzor Ježíš Kristus anebo jeho matka, mnohonásobná panna, přečistá panna Marie). Jenže jedna věc je přání a druhá věc jsou přirozené lidské potřeby. Celibát, který potlačuje jednu z nejsilnějších lidských potřeb a působí lidem utrpení (ten Boží dar), nemá šanci, aby byl dodržován. Však také církev přiznává, že nedodržování celibátu ze strany kněží je jedním z nejtíživějších problémů církve. Známý teolog Tomáš Halík už také opatrně přiznává, že celibát není zřejmě tím, co by člověku prospívalo.

Skutečným důvodem celibátu je zamezit kněžím mít rodinu, protože rodina by jim ukrajovala čas, který jinak dávají církvi. Proto ho církev nechce zrušit a je jí jedno, kolik tisíc dětí kvůli tomu bude trpět. Aby církev celibát odůvodnila (a to samozřejmě zástupným důvodem "čistoty"), musí hlásat učení o sexu, sepsané úchylným Pavlem z Tarsu.

Pokud Benedikt slíbil, že udělá vše, co bude v jeho silách, aby se neopakovalo zneužívání dětí kněžími, pak si vzal veliké sousto. Musel by popřít úchylné učení Pavla z Tarsu o sexu, kterým Pavel infikoval křesťanství od jeho počátku. Církev vlastně staví celé své učení o sexualitě na doporučeních impotentního starce, nesnášejícího sex a ženy. Pavel hlásal celibát a sliboval, že doba se krátí a aby muži nevyhledávali ženy a zůstávali jako on sexuálně čistí a neposkvrnění. (např. 1. list Korintským 7). Lhal v tom, že lhůta je krátká. Spletl se zatím jen o 2000 let. A lhal i ve věci celibátu. Jestliže on nenáviděl sex a ženy jako nositelky rozkoše pro muže, proč proboha vnucoval takto nepřirozený a škodlivý názor i ostatním? Církev ze sexuality pak udělala hřích, jeden z nejhorších a pro ni daleko nejvýznamnější. Kolik utrpení tato hloupost přinesla milionům lidí v průběhu existence této bohulibé instituce, se ani nedá odhadnout.

Jen pro představu, jak nesmyslný je celibát, se podívejte na zoufalou žádost italských žen ,zamilovaných do knězů, k papeži Františkovi, za zrušení celibátu. Nemáte šanci, děvčata, církev si vliv oslabit nenechá a lidi? Těch je jak šlupek! Co je jim do nich?

Pokud chce Benedikt udělat vše pro to, aby se neopakovaly ty hrůzy, které jeho celibátní kněží dělali a dosud dělají, musí okamžitě začít bojovat za zrušení celibátu. Pokud to neudělá, lhal. Ale pouze zrušení celibátu nestačí. Je nutno zcela přehodnotit postoj církve k sexualitě, k onanii, k antikoncepci, k homosexualitě. To jsou ty oblasti, ve kterých církev díky svému často silnému vlivu způsobuje spoustu utrpení normálních lidí. A také by měla přestat bránit děti před sexuální výchovou. Ve všech těchto oblastech páchá církev velké škody, tím větší, čím větší vliv ve společnosti má.

Papež se dále vyjádřil, že pedofily vyloučí z církve. Zajímavé - tito lidé nám působí problémy, hlavně díky našemu vlivu a výchově - zbavme se jich tedy. Nicméně je tu ještě otázka, jak moc se tomu dá věřit. V drtivé většině případů byli viníci jen převeleni do jiných diecézí a na místě je i otázka, kolik by nakonec, po vyloučení všech pedofilů z církve, zůstalo církvi duchovních.

Ale my nekatolíci však víme, že exkomunikace je to nejlepší, co se pedofilům může stát. Oni jsou sice pachatelé, ale i současně oběti - oběti hanebného přístupu církve k sexualitě. Takže pokud budou někteří z církve vyloučeni, je veliká naděje, že začnou žít normálním sexuálním životem, který jim církev upírala, budou spokojeni a většina z nich již nebude páchat sexuální zločiny. Přejme jim, ať se jim to povede, snad jim církev nevymyla mozky a nezničila jejich přirozenost úplně.

A pokud církev nadále bude vylučovat ze seminářů sexuálně nenormální muže, nesežene do nich za chvíli skoro nikoho, protože pokud je muž v tomto směru normální, na dráhu katolického kněze se nevydá. A ženy přece katolickým knězem být nesmějí - zřejmě jsou méněcenné. Takže buď bude katolická církev po svých kněžích vyžadovat celibát a smíří se s vysokým počtem zneužívaných dětí, s problémy s provinilci a pokud bude dodržovat slib papeže Benedikta šestnáctky, bude se muset smířit s ještě většími personálními problůémy, než teď už má. Anebo celibát zruší. Cokoliv jiného nebude účinné.

Svatý Otec Benedikt žehná (jako vždy)
Foto ČTK

Tak Svatý Otče Benedikte, držíme ti všichni palce, abys ten svůj slib (udělat vše pro to, aby se nezneužívaly v církvi děti) dotáhl do úspěšného konce. Zrušení celibátu nechť je prvním a nejdůležitějším krokem v tvém novém úkolu. A všichni možní Bozi nechť ti pomáhají, budeš to sakra potřebovat! My nekatolíci (a na to jsme setsakra hrdi) ti k tomu žehnáme. My také umíme taková žehnací gesta jako ty. A já se budu modlit k Ódinovi a Thórovi, dvěma Bohům, ve které hluboce věřím. A pokud tě, Benedikte, zajímá, koho mám do Trojice, tak je to přece jasné: samotného Tvůrce Vesmíru, Velkého zeleného Křečopažouta (The Great Green Arkleseizure).


Chcete-li mi něco napsat, tak na adresu k1@kreteni.cz

Boře, chraň mne před tvými uctívači
Kreteni - založeno (K2) 1997, resuscitováno (K15) 2010; změněno (K1): 25.5.2014