Proč nesnáším náboženství a zvláště Katolickou církev

Před časem mi bylo vytknuto, že jsem jeden z mnoha lidí, kteří si neváží peněz, že si neuvědomuji, kolik dětí trpí po celém světě hlady, nebo dětí, které trpí tím, že jsou v dětských domovech bez rodičovské lásky. Že lidé v současné době podléhají diktátu spotřeby, vlastního pohodlí, drancují přírodu a plýtvají. A já, který jsem navrhoval vyměnit několik let starý televizor, který má pouze trochu zarušený obraz, za nový, jsem vlastně představitel tohoto konzumu. A ten samý člověk mi vytýká například to, že nesnáším duchovno, například i křesťanství.

Ano, já jsem znám tím, že bytostně nesnáším zvláště dvě věci: Reklamy a náboženství. A u náboženství mám ale svůj žebříček neoblíbenosti: Na prvním místě islám, na druhém Katolická církev. Poslední dobou se k tomu přidala i různá „východní esoterika“, jasnovidectví a další „duchovní“ ale hlavně výdělečné činnosti lidí, kteří se nestydí zneužívat neštěstí a utrpení druhých aby z nich vylákali peníze. A já prý toto „duchovno“ nesnáším a konzum oslavuji. Jenže ono není vše jen černobílé. Já hlavně nesnáším to, co ohlupuje druhé, co jim lže a chce je ovládat i za cenu toho, že zneužívá jejich neštěstí. Možná i proto, že já jako „kozoroh“ prý vycházím v horoskopech jako zcela nevhodný pro ženy, které se mi líbí. Kdybych se narodil čtyři dny dříve, už bych prošel snadněji.

Reklamy jsou jasné: Ohlupují nás, lžou, a nutí nás ke koupi věcí, které většinou vůbec nepotřebujeme, nebo k výměně ještě fungující věci za věc novou – „jen naše značka vám umožní….“. „Pouze s naším…“

Jak by se například měly posuzovat vlastnosti nových videodisků blu-ray - jejich přehrávače schválně díky systému HDCP ( High - bandwith Definition Content Protection ) nepřehrají film na našem dosavadním monitoru nebo televizoru z důvodů ochran autorských práv a nutí nás k tomu, abychom si zcela fungující a velmi dobrou věc vyměnili za novou, která už umí systém HDCP, který je ale k vlastnímu promítnutí filmu zcela nepotřebný a slouží jen k zablokování přehrávání na „nevhodném“ monitoru? To je typický příklad toho, kde bychom si měli říci – tak, pánové, a strčte si váš slavný blu-ray do kapsičky u trenýrek. A já se tím řídím – originální blu-ray ke mně  téměř nesmí a koupi disku, který má na sobě tuto „ochranu“, budu velmi pečlivě zvažovat. Nejprve se pokusím ho sehnat jinak (třeba stažením), nebo ve slevě, anebo ho raději oželím.

A teď k tomu náboženství:   O islámu snad nemá ani cenu se bavit. Jeho militantnost, jeho nenávist k „nevěřícím“, ponižování žen, vymývání mozků, touha po světovládě…. Škoda slov.

Ale tu katolickou církev potřebuji vysvětlit. Jak to, že nesnáším organizaci, hlásající lásku a Ježíše, který tolik miloval lidi? Vzpomeňme jen na Matku Terezu, pečující o tisíce hladových a nemocných lidí, často dětí…

Terezka: "Utrpení je Boží dar!"

Dobře, začněme tedy u Terezy. Matka Tereza, hluboce věřící katolička, odpovídala na otázku „Jak je možné, že tak dobrý Bůh dopouští tolik utrpení?“ následovně: „Utrpení je dar, díky kterému můžeme projevit bližnímu svou lásku.“ Nevím jak vám, ale mně se z této věty dělá špatně. Pravdu měl tedy Friedrich Wilhelm Nietzsche, který ve svém dílku Antikrist, v kapitole 62 napsal, že katolická církev potřebuje bídu – „ona dělá bědy, žije z běd.“ On totiž šťastný člověk kněze většinou vůbec nepotřebuje. Například v Indii či Africe se rodí miliony dětí do bídy a hladu. Do epidemií, AIDSu. Rodiče je nemohou uživit. Často matka zemře po pátém, sedmém či ještě častějším porodu. A nyní si představme, jak tam Blahoslavená Tereza se svými věrnými, sexuálně čistými a sexu zcela neznalými jeptiškami brojila proti antikoncepci. Poučovala tamní obyvatele, že používat antikoncepci je hřích, že každé sexuální spojení musí být otevřeno početí, že lidé nesmí sexuální prožitek dělat jinak. Snad to nemá cenu ani dál rozvádět. Ale umožnilo jí to, díky slavnému Božímu daru - utrpení - projevit tamním trpícím svoji Lásku. A sama se všemi svými katolickými silami přičiňovala, aby těch trpících, a tím samozřejmě i té Lásky, bylo co nejvíce.

Katolická církev utrpení potřebuje a také ho glorifikuje. Velkým příkladem je známý a svatý katolík Josemaría Escrivá de Balaguer (1902-1975), Španěl, který založil v první polovině 20. století ortodoxní katolickou organizaci Opus Dei, čili Dílo Boží. Tento absolutně sexuálně čistý člověk, který byl ženou neposkvrněn (a proto si ho Bůh tolik váží), podlézal fašistickému diktátoru Frankovi a blahopřál mu k převzetí moci ve Španělsku dopisem, kde vyjádřil uspokojení, že Frankova vláda je zcela a souladu s cíli katolické církve a že on je jako katolík i jako Španěl hrdý na to, že takový muž jako Franco vládne jeho zemi. Escrivá oslavoval bolest - ve své knize Cesta napsal „budiž bolest oslavena, budiž bolest chválena, budiž bolest svatořečena. Bolest je dobrá.“ Hlásal, že naše tělo je naším největším nepřítelem a že bychom o něj neměli pečovat, naopak, měli bychom ho trápit. Hlásal samotrýznění – známa je jeho slavná cilice – pás na stehna, který vrážel desítky ostrých hrotů do kůže a rozdíral ji, nebo důtky, kterými se jeho ovečky bičovaly až měly celá záda jednu krvavou šmouhu.

A tento člověk byl prohlášen papežem Janem Pavlem II. za svatého v roce 2002 - už 27 let po smrti. Je to „nejrychlejší“ svatý v celých dějinách církve. Tak se katolická církev staví k „duchovnu“. Šílenec, člověk, který by patřil do ústavu pro duševně choré, je svatořečen. Proč se to stalo? Protože hlásal bolest, utrpení, trýzeň, odříkání, pocity viny, strach z Boha. A také protože byl neposkvrněn ženou, což je jeden z nejdůležitějších atributů svatosti. Člověk, který se snaží, aby rozdával kolem sebe radost a štěstí, je naopak katolické církvi trnem v oku.

Utrpení lidí je totiž nejdůležitější potřebou katolické církve. Díky utrpení může projevovat svoji lásku.a tím se zviditelňovat. Ona nepotřebuje šťastné lidi. Ona potřebuje lidi trpící a pak jim v tom utrpení pomáhat. Typicky je to vidět i na jejím postoji k homosexuálům. Ano, tvoje orientace je Boží zkouška. Nesmíš dělat ale ty „prasárny“ (jak se zbožně o sexuálním styku homosexuálů vyjadřují zbožní poslanci KDU-ČSL, politické strany katolíků, v parlamentu). My ti pomůžeme nést ten tvůj kříž. Ano – trp, my ti v tom utrpení spolu s Bohem pomůžeme. Rádi ti v utrpení budeme pomáhat. Naší, čili i Jeho Láskou.

Já mám diametrálně odlišný názor: Milujte se a buďte šťastní. A nikomu do toho, co děláte za zdmi vašeho bytu, nic není!

Zvrácený postoj církve k lidské sexualitě

O tom, že postoj církve k sexu je mírně řečeno nesprávný, svědčí i desetitisíce dětí, které se staly obětmi sexuálního násilí katolických kněží. Přes veškerou snahu církev tohle už ututlat nemohla. Papež Benedikt 16. se vyjádřil, že udělá vše pro to, aby se to neopakovalo. Jenže to by musel v první řadě zrušit celibát. Ten je této situaci nejvíce na vině. Kdyby se církev svým kněžím nehrabala do jejich sexuálního života a nezakazovala by jim sex, nebyla by tato ostudná situace v takovém rozsahu – znásilněných dětí by bylo podstatně méně. Jenže tohle není v církevním zájmu. Celá tisíciletí hlásá „sexuální čistotu“ a odříkání a nyní by měla přiznat, jak je to zvrácené a k čemu to vede? To přece nejde. Církev bude hlásat celibát dále přesto, že to odnesou další tisíce dětí. Ale to není tak důležité jako udržení moci, nakonec církev těm obětem ráda bude pomáhat. Jak řekl Benedikt, tyto oběti si zaslouží velikou pastorační péči.

Pravým a skutečným důvodem celibátu kněží totiž není sexuální "čistota", ale je to zákaz mít rodinu. Kněz musí věnovat veškerý svůj čas růstu moci církve a rodina by ho od tohoto jeho nejdůležitějšího úkolu často odváděla. Proto také církev ty kněze, kteří se ožení, okamžitě exkomunikuje, kdežto ti, kteří mají i velmi častý nemanželský sex, jí nevadí. Pouze v případě, že kněz je pedofilní a zneužívá děti, je někam přeložen. A kvůli tomuto skutečnému důvodu celibátu (PR v zájmu církve) obětuje církev bez mrknutí oka tisíce dětí choutkám katolických pedofilních kněží. Dobrá zvrácenost, že?

Na Slovensku, kde má církev daleko větší vliv, zakazují v mnoha dědinách katoličtí rodiče (samozřejmě na popud katolické církve) dětem chodit do školy ve dny, kdy je ve škole sexuální výchova. I proto také je na Slovensku dvakrát více potratů než u nás. Podílí se na tom silně vliv církve v tabuizaci antikoncepce a sexuální výchovy.

Kolik je na světě jeptišek, kněží a mnichů? Těm všem církev sex zakazuje. Nepomohlo by nejvíce těm dětem, které nemají rodinu, kdyby se tito lidé oženili, vdaly a vzali si za vlastní děti z dětských domovů? Určitě ano, jenže pak už by naši Boží lide byli nečistí. Oni myslí totiž hlavně na sebe, na svoje zásluhy před Bohem. Jejich „čistota“ je jim nade vše. Tu nemohou přece obětovat, co by pak s nimi při posledním soudu bylo? Byli by v jedné řadě s námi obyčejnými. Hezky to vyjádřil poustevník ve slavném filmu Hrátky s čertem. Jeptišky jsou „Kristovy nevěsty“. Nemohou se přece zahodit s obyčejným mužem. Ony musí mít jedině Krista. Toho nejlepšího z lidí i Bohů. A navíc, pokud by se tito lidé starali o děti obyčejně, tím, že by jim dali rodinu, už by tím naši slavnou církev nijak nezviditelňovali. Ty děti musí trpět a oni jim budou pomáhat po katolicku. Chudinky siroty, ale my jim pomáháme! Mají naši pastorační péči. Hlásáme lásku! (Vlastně pardon, Lásku s velkým L!)

Kněží vlastně nejsou plnohodnotní muži, protože vůbec neví, jak krásné je milování se ženou, jak moc to muže obohacuje a činí mu to život šťastným a nádherným. To se ani nedá slovy vyjádřit. Jenže právě šťastní lidé jsou církvi trnem v oku. My nemáme milovat štěstí a radost, ale bolest, utrpení, odříkání, trýzeň. To přece hlásal Escrivá. Byl i za to po zásluze svatořečen. Hlásal vše v souladu s učením církve.

A všimněte si, že jsem ani nepsal o „slavných“ dvoutisíciletých dějinách církve a inkvizice.

Přelidnění a plánované rodičovství

Země začíná být přelidněna. Začne boj o prostor, o energie, o vodu, o víru. Hladem, epidemiemi či nemocí AIDS budou postiženy stamiliony lidí a nejčastěji děti. Nejsilnějšími hnacími motory tohoto přelidňování a tím i tohoto boje jsou monoteistická náboženství v čele s islámem. A politika Katolické církve toto přelidňování a boj podporuje. Nepřizná, že právě antikoncepce je nejdůležitější v omezování porodnosti a počtu potratů. Ba právě naopak. Nemohu zde jinak, než ocitovat moudrá slova z Pavlova 1. listu Novozélandským: „Pokud opravdu máte pocit, že děti mít musíte, potom to zařiďte tak, že jich coby rodiče nebudete mít víc, než o kolik se můžete řádně postarat. Nevím, jak vznikl ten nesmysl s počítáním duší, vede to jen k přelidnění a chudobě.“ Ano, podiv je na místě, dokud si neuvědomíme, že právě o tohle (přelidnění a chudoba) církvi jde. Také nám samozřejmě dojde, že takto moudrá slova skutečný Pavel z Tarsu napsat opravdu nemohl; citát je z vymyšleného listu. Něco takového církev nikdy netvrdila a nevěřím, že by někdy v budoucnu tvrdila. A ještě citát z buddhistických stránek: „Papež má zodpovědnost za ty lidi, kteří se nakazili AIDS kvůli jeho názorům, že nemají používat kondomy, a taky za ty, kteří mají mnoho dalších dětí v oblastech, které se z chudoby dostanou jedině tak, že sníží populační růst, zatímco papež je nabádal k opaku. Že je Afrika přelidněná, ví dnes každé malé dítě. Možná, že to neví papežovo všudypřítomné vědomí.“

Ale ví to, ví to velmi dobře, jenže zájem církve je mít maximum oveček. Za jakoukoliv cenu. A utrpení je Boží dar, jak by mohl mítr někdo něco proti? Vyšlou se tam misionáři, jeptišky a budeme přelidněným oblastem pomáhat. Tím se zviditelníme a to nám přinese další body... Je mi z nich zle.

Anebo že by to bylo způsobeno jeho „neomylností“, definovanou na 1. vatikánském koncilu v roce 1870?

Známý buddhistický lama Ole Nydahl prohlásil, že to, co hlásal v Africe o antikoncepci Jan Pavel II není nic jiného než zločin. A stejný člověk velmi trefně odpověděl na otázku, zda je lepší křesťanství nebo buddhismus: „Pokud tíhneš spíše k utrpení, bolesti a pocitu viny, je pro tebe lepší křesťanství. Pokud máš raději radost a štěstí, je pro tebe vhodnější buddhismus.“
Ole Nydahl o Janu Pavlu II.: "Prostě si myslím, že některé jeho činy jsou velmi nebezpečné. Jestliže někdo říká ženám, které nejsou s to vychovat jedno dítě, že jich mohou mít více, jestliže přesvědčuje lidi v chudých zemích, které jsou strašně přelidněné, aby plodili ještě více dětí, jestliže utvrzuje obyvatele Afriky, kde tolik lidí umírá na AIDS, že je lepší někoho nakazit než použít prezervativ - jak to papež řekl v Tanzanii - tak se prostě chová jako kriminálník. Dělá něco velmi, velmi špatného. Chápu, že když se na věc díváme z úhlu pohledu historie, tak například muslimové chtějí mít více dětí, aby měl kdo vést svaté války, a křesťané zase proto, aby tu byl někdo, kdo bude udržovat církev při životě, ale já s takovým přístupem k věcem nesouhlasím.

Ano, nesnáším katolickou církev

s jejím pokrytectvím, dvoutisíciletém vydělávání na Kristu, s její glorifikací utrpení a tabuizací sexu a antikoncepce, nesnášenlivostí k homosexuálům, nesnáším její vštěpování silného pocitu viny svým věřícím. Její šíření strachu z Boha ani její vychloubání a chválení sebe sama. Její hlásání patentu na odpouštění a rozhřešení. To nemůže být Boží organizace. Bůh takový není.

Ale boj proti církvi je donkichotovský boj. Církev se svým hlásáním Lásky ovlivnila silně mysl mnoha lidí. Ti, kteří prohlédli její falešnost, jsou v nevýznamné menšině a jsou většinou odsuzováni jako protikřesťanští fanatici. Ale raději budu v této roli, než abych se nějak podílel na tom, co církev ve světě páchá třeba jen tím, že k tomu budu zbaběle mlčet. Jen proto, že církev utrpení potřebuje, nemusí zbytečně stamiliony lidí na Zemi trpět.

Chcete-li mi něco napsat, tak na adresu k1@kreteni.cz