Zpovědní tajemství při těžkých, nebezpečných zločinech

Svátost zpovědního tajemství je u církve absolutní. Kněz nemá oznamovací povinnost i v případě, že se při zpovědi dozví skutečnosti, které by mohly bezprostředně zachránit i mnoho životů. I v tomto případě je kněz, který se prostřednictvím zpovědi o tom dozvěděl, vyjmut z oznamovací povinnosti. On ale nejen, že nesmí prozradit zločinné plány, on se musí chovat, jako by o ničem nevěděl. Jinak bude potrestán nejtvrdším církevním trestem, čili exkomunikací. Církevní autority se vymlouvají na to, kdo by tedy měl určovat tu hranici, kdy již kněz musí zpovědní tajemství porušit (a zachránit tím třeba spoustu životů) a kdy ne.

Soukromá zpověď je vykonávána pod zpovědním tajemstvím, podle kterého kněz nejenže nesmí pod trestem exkomunikace vyjevit, co se dozvěděl při zpovědi (a to ani před státními orgány), ale též nesmí informace, které získal, zohledňovat a využívat ve svém konání (kupř. tedy není možné, aby kněz poté, co se mu kostelník vyzpovídá, že zpronevěřuje farní peníze, kostelníkovi poté správu nad financemi odebral nebo na základě zpovědi začal zkoumat účetní knihu). To se týká nejen běžných hříchů, ale i těžkých zločinů, které jinak podléhají ohlašovací povinnosti.

Zajiímavé je, že obyčejný člověk, který neoznámí přípravy těžkého zločinu, je tvrdě potrestán a je spoluodpovědný za neoznámený zločin.

Dobře. Pokud tedy budeme dbát na svátost svaté zpovědi, kdy církev nezabrání těžkým zločinům, jako je třeba vražda, mučení dětí, krutá pedofilie, příprava útočné války, musí nést za to trestní odpovědnost, shodnou s odpovědností obyčejných lidí. Zde však navíc kněz zatajil přípravu nejtěžšího zločinu jako člen organizované skupiny (církve) a stejnou odpovědnost by měl nést, pokud odmítne pomoci v tomto policii, i knězův nadřízený (biskup).

Příklad nedodržení zpovědního tajemství

Hororový příběh si přečetli abonenti Národní politiky v úterý 22. července 1913. Jistá posluhovačka ze Semilska se na smrtelné posteli přiznala zpovědníkovi, že před devatenácti lety byla svědkyní strašlivé vraždy v Sytové u Semil, kde tehdy sloužila u chalupníka Capouška. "Dle vypravování dotyčné ženy před 19 lety syn Capouška v Sytové se svým přítelem Bergmanem zavraždili otce. Oba pak společně mrtvolu otce Capouškova rozsekali, a aby zahladili stopy zločinu, rozsekané části těla rozházeli do řeky Jizery, kde byly zbytky těla pískaři nalezeny. Tak před mnoha lety byla nalezena ruka a trup poblíže Semil, nohy v Železném Brodě a později i lebka. Veškeré pátrání po stopách pachatelů zločinu bylo tehdy bezvýsledné. Vraždu svého otce provedl syn pro peníze, které měl otec nastřádány (as 1400 korun). Capoušek i Bergman jsou dosud naživu," popsala událost Národní politika.

Pro bližší představu, jakou hodnotu měla částka 1400 korun před sto lety, uvádíme, že menší venkovský domek tehdy stál asi 7 tisíc korun, činžák v Praze 50 tisíc korun, měsíční dělnická mzda v Praze se pohybovala kolem 80 korun měsíčně, ovšem pražská služka dostala jen 20 korun plus stravu a bydlení.

Jestlipak ten kněz byl s hanbou exkomunikován z církve? I když je pravda, že uchování tohoto zpovědního tajemství by už neohrozilo ostatní lidi. Ale zajímalo by mne, pokud se kněz dozví při zpovědi o záměru třeba otrávit městský vodovod a v souladu s církevním právem tuto informaci utají, zda pak církev nese alespoň morální odpovědnost třeba za desítky obětí tohoto zločinu. Nejhorší je, že kněz nejenže nesmí tuto věc oznámit, ale on jí nesmí ani nijak zabránit sám.

A co bezvěrec a zpovědní tajemství?

Jenže člověk, který neoznámí přípravy těžkého zločinu, je tvrdě potrestán a je spoluodpovědný za neoznámený zločin. Ale na druhou stranu, povinností zachovat zpovědní tajemství je vázán také tlumočník, pokud ho bylo použito, a také všichni ostatní, kteří se z vyznání jakýmkoliv způsobem dověděli o hříších. Jak by byl potrestán třeba bezvěrec, který by zaslechl zpověď pachatele, oznámil to úřadům a zabránil tak navzdory církvi třeba vícenásobné vraždě? Exkomunikace by to asi být nemohla, pokud není věřící a jiný trest církev neuvádí. Upálila by ho církev na hranici?

A co tedy s tím?

Můj názor je jednoduchý. Zabránit třeba i velmi bestiálnímu zločinu s následkem mnohonásobné smrti prozrazením zpovědního tajemství církev svým zaměstnancům tvrdě brání. Dějí se totiž i hrozné zločiny třeba na základě biblické knihy Zjevení svatého Jana (nebo i jiných biblických knih), které provádí náboženští fanatici, k jejichž fanatismu církev svoji činností přispěla. Takový fanatický pachatel může při své případné zpovědi prozradit skutečnosti, které by mohly hrůzným zločinům zabránit, kdyby je kněz neutajil. A on nejenže je nesmí prozradit, on proti tomu ani nesmí nic učinit sám, jinak bude církví co nejpřísněji potrestán. Proto by za následky takových zločinů měla nést církev plnou zodpovědnost, a ne jen omílat fráze o posvátnosti zpovědního tajemství. To se pak špatně vysvětluje pozůstalým.

Trvání na zachování zpovědního tajemství v případě, že jeho prozrazením mohu zachránit lidské životy, je fanatismus, stejný, jako obětování lidí odepřením pomoci jim aplikací transfúze krve u sekty Svědků Jehovových.

• Vatikán odmítá snahu o prolomení zpovědního tajemství
• Neoznámení trestného činu z hlediska zpovědního tajemství

Chcete-li mi něco napsat, tak na adresu k1@kreteni.cz