Apokalypsa, neboli Zjevení Janovo

Poslední biblická kniha je opravdu silná káva. V ní se potvrzuje, že člověk musí věřit v Krista ne pro jeho čestnost, dobrotu a láskyplné jednání, nýbrž kvůli svým nejnižším pudům, hlavně obav o sebe, o svůj osud, strach z bolesti a nekonečného utrpení. Podobně jako v Dt 28 je zde těm, kteří se "protiví" Kristu, čili těm, kteří nepodlehli církevním slibům a výhrůžkám, vyhrožováno takovými hrůzami, že by je nevymyslel ani Stalin s Hitlerem a dalšími šílenci dohromady. Navíc je zde spousta obrazů, kterým může věřit jen silně věřící s vymytým mozkem, nebo malé děti.

Vykladači Bible se snaží vysvětlit hrůzy tohoto textu různými způsoby, které mají všechny za cíl oslabit znění tohoto textu, snaží se tvrdit, že jde o jakýsi symbolismus či podobenství, protože text je tak hrozný a v plné nahotě odhaluje Boží či Kristovu (prý to jedno jest) krutost, neuvěřitelnou pomstychtivost a doslovné požitkářství v utrpení jím poddaných bytostí a také v nebetyčném (jakém jiném) pochlebování. Ukazuje také, že jim nejoddanější lidé, tzv. Svatí, nejsou jiní. Po Bohu požadují, aby tvrdě potrestal ty ostatní, ne tak zbožné, což je drtivá většina obyvatel. V tomto je Bůh, čili Kristus, rád vyslyší a trápí většinu lidí na světě neuvěřitelnými hrůzami.

Nechci zde opisovat všechny hrůzy a nesmysly, které jsou v této biblické knize přítomny. To bych ji tu musel přepsat skoro celou. Jen bych se zastavil na některých místech, které by mně připadaly směšné, kdyby nebyly v tak ctěné knize a kdyby nebyly míněny vážně. První zastavení si uděláme v kapitole 4. Pozorně čtěte, co se předkládá lidem k věření:

Potom jsem měl vidění: Hle, dveře do nebe otevřené, a ten hlas, který předtím ke mně mluvil a který zněl jako polnice, nyní řekl: „Pojď sem, a ukážu ti, co se má stát potom.“ Ihned jsem se ocitl ve vytržení ducha: A hle, trůn v nebi a na tom trůnu někdo, kdo byl na pohled jako jaspis a karneol; a kolem trůnu duha jako smaragdová. Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů a na nich sedělo čtyřiadvacet starců, oděných bělostným rouchem, na hlavách koruny ze zlata. Od trůnu šlehaly blesky a dunělo hromobití; před trůnem hořelo sedm světel – to je sedmero duchů Božích; a před trůnem moře jiskřící jako křišťál a uprostřed kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu: První podobná lvu, druhá býku, třetí měla tvář člověka, čtvrtá byla podobná letícímu orlu. Všechny čtyři bytosti jedna jako druhá měly po šesti křídlech a plno očí hledících ven i dovnitř. A bez ustání dnem i nocí volají: „Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“

Dokážete si to představit? "Bez ustání dnem i nocí volají..." Kolikrát denně? Tisíckrát? A bez ustání, pořád dokola? Představujete si to? A to není všechno, ono se na základě toho pořád dokola bez ustání děje následující:
A kdykoli ty bytosti vzdají čest, slávu a díky tomu, který sedí na trůnu a je živ na věky věků, padá těch čtyřiadvacet starců na kolena před tím, který sedí na trůnu, a klanějí se tomu, který je živ na věky věků; pak položí své koruny před trůnem se slovy: „Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.“

Zde chybí dovysvětlení. Když "neustále dnem i nocí" tedy pokládá těch 24 starců své koruny před trůnem, berou si je pak nazpět, nebo fasují nové? A pokud si je neberou nazpět, nehromadí se zlaté koruny před trůnem? Zřejmě by tam mohli být sběrači korun (něco jako sběrači míčků na tenise), a ti by ty koruny házeli do připravených kontejnerů, které by se pak přepravovaly na začátek a starci by si opět koruny mohli fasovat (aby nedocházelo k plýtvání, to by se lidé neměli od Boha učit).

Kdo tomuhle věří? Pokud někdo ano, pak snad opravdu musí mít duševní poruchu.

pod konstrukcí

Chcete-li mi něco napsat, tak na adresu k1@kreteni.cz